Pokud počítáte IBAN v PL/SQL, možná vám pomůže tato funkce. Kdybyste to náhodou počítali v PHP, budete asi chtít tento kousek kódu. A jestli třeba v Ruby, mohlo by se vám hodit toto malé rozšíření pro třídu String. Všechny tři exempláře jsou si podobné jako vejce vejci a všechny dělají plus minus totéž. Něco z toho teoreticky i funguje, co já vím.
String
I’m not a big fan of swedish blondes with their blond skins, blue eyes and so on. But in a very short time I’ve became the definitive fan of Karin Dreijer Andersson’s vocals. Especially when singing her own lyrics with Röyksopp. If you don’t know what I’m talking about, just look here.
Začal jako malé dítě. Mateřské mléko, sunar, kašičky. Módní hadry ve formátu dupaček a převařených plen. To byly jeho první odrazové můstky k vrcholu. V teploučku, v tichoučku, pomaličku, polehoučku. Žádný stres.
Nebyl mu ještě ani rok a málem se zabil. Aby si mohl dobře a zblízka prohlédnout dno. A aby ukázal ostatním, že k němu nemusí mít vždycky daleko. Vystresoval sebe i okolí. A dal si to celé zase od začátku. Více teplíčka, více ticha, ještě o něco pomaleji. Zůstal jenom stres z regenerace tkání a ubyly centimetry výšky, které už nikdy nenabere. Zadarmo holt ani buňky nerostou.
Pokračovat »
Sometimes I’m getting berserk when I see the difference. Difference between the original code and original with some minor modifications. And also when credits to the original authors are not given where I expect them. Especially when credits are not given at all.
Software psaný jednotlivcem je téměř živá bytost. A jako takový se mění — mnohdy zdánlivě bez příčiny.
Spoustu věcí člověk nenapíše na první pokus tak, aby na nich jeho oči zálibně spočinuly i o pár týdnů později. Pokud čtete vlastní kód manželce místo předehry (jako my všichni), změny jsou prostě nevyhnutelné, protože u špatného kódu by ji mohla rozbolet hlava, což jistě nechcete riskovat.
Ivan a Jiří se předhánějí v médiích o to, kdo chytil Radovana za mizející pačesy, kdo se zasloužil o jeho dopadení, kdo udělal to či ono, a kdo naopak ne. Přitom šlo o dosti běžné zadržení muže, který se evidentně ani příliš nesnažil svému odchytu zabránit. Prostě si vyjel za hranice bezpečné zóny, nestačily mu prostředky na úplatky a spadla klec. Školácká chyba nehodná muže Radovanova formátu. Jestli někdo udělal něco pro to, aby byl dopaden, byl to především samotný podezřelý.
Teoreticky vzato, vůbec bychom neměli existovat, a každopádně bychom neměli mít žádnou možnost dělat to, co děláme — a přesto se činíme. Jsme jako krysy v domě — působíme uvnitř společnosti, ale nevztahují se na nás pravidla, podle kterých je organizována. Náš svět je celý ze železobetonu a oceli, ve spárách je málo děr, což vyžaduje mazanou krysu. V tomto světě je doma jen krysa z nerez oceli.
Jak se toho chlapa zbavit? Jak to udělat, aby to vypadalo jako nehoda? Po půlhodině přemýšlení zvedl sluchátko a zmáčkl tlačítko se symbolem chlapce s papírovou čepicí na zaručeně neodposlouchávaném telefonu.
Tak co to dneska bude? ozvalo se bez pozdravu.
Potřeboval bych se zbavit … nedořekl předseda.
Doktora?
No jo, toho.
Mělo by to vypadat jako nehoda, co?
Čteš mi myšlenky?
Ráno si kup noviny.
Zavěsil a zhluboka vydechl. Otevřel spodní šuplík svého stolu a napil se přímo z lahve. Taková komunistická svině, pomyslel si. Ale koneckonců, kdo dneska není komunistická svině. Hlavně, že udělá svou práci. A co víc, má kontakty a to je v téhle zemi nejtvrdší platidlo.
Zdá se, že letos by se rozhodně mělo vybrat více peněz na daních. Žně začnou již za několik desítek hodin a je evidentní, že Ministerstvo Financí bude injekci opravdu potřebovat.
Položil sluchátko a na jeho mohutný pracovní stůl odkápla další krůpěj potu. Byl to už třetí telefonát v jednom dni. Začal se mu zvedat žaludek. Už potřetí proklel důchodce z Vysočiny. Účetnictví jeho trafiky je neprůhledné jako olověná deska a novináři si na něm vybíjejí zlost. Vybavil se mu nedávný povolební kolaps a série zbytečných vyšetření. Je ještě chlapík, však on jim to ukáže!
O několik ulic dál se pod vousy usmíval strašák. Jeho kancelář byla o poznání menší a deska stolu rozhodně nebyla vyrobena z jednoho kusu. Právě položil telefon, jeho kancelář byla zalitá čerstvým březnovým sluncem a on věděl, že má z poloviny vyhráno. Právě totiž mluvil s druhem ve zbrani, který mu posílá kopie smluv podepsaných důchodcem z Vysočiny. Zase byl o krůček blíž sociální nezávislosti. Hlavně neustoupit ani o píď!
