Finance

Bullshit faktor a jeho eliminace

V dnešním článku se budeme zabývat výsledky našeho výzkumného týmu, který dlouhodobě působí v malých i velkých firmách, v lokálním i mezinárodním měřítku, napříč obory. Objasníme si několik poznatků, jejichž pochopením můžete přispět k eliminaci bullshitu ve Vaší společnosti a současně dosáhnout harmonického pracovního vztahu se svými kolegy.

Faktor dysfunkce

Pomocí komplikovaných analýz zpracovaných podle ďábelských metodik nad impozantním vzorkem dat, dospěl náš výzkumný tým k poznání, že na každé nejvýše čtyři zaměstnance potřebujete v dnešní době jednoho zametače, který bude téměř výhradně opravovat jejich chyby, prezentovat nápravu zákazníkům (i dodavatelům), řešit problémy vzniklé činností těch čtyř lidí, atd.

Číst dále

Platíme si za ochranu

Možná se někomu bude zdát, že platit si ochranu bylo běžné v USA po italské přistěhovalecké vlně. Občané, zpravidla podnikatelé, platili mafii, aby se jim nestala nějaká ošklivá nehoda. Kdyby nezaplatili, stálo by je to nejdřív hromadu peněz (zpravidla za opravy), nakonec by museli podnikání zavřít a mohli by si gratulovat, pokud by se nikomu nic nestalo. A přesně tak to funguje i dnes.

Číst dále

Krizové řízení vs. populismus

Co jsem začal rozum brát, chápu státy jako firmy. Sice větší než obvyklé firmy z okolí (i když Česká republika je prcek co do výkonu ve srovnání třeba s koncernem Volkswagen), ale pořád se tak na ně lze podle mě dívat.

Vrcholné politiky v souladu s tím chápu jako top management těchto firem. Stejně tak občany beru jako zaměstnance, ale zároveň i jako podílníky (každý má jednu virtuální akcii jakmile získá právo volit). Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že na každý rozdíl, který se jeví mezi státem a firmou na první pohled, lze najít po drobnějším zkoumání paralelu a věci do sebe zapadnou. Ne nadarmo jsou úspěšní manažeři v mnoha případech skvělými politiky a naopak.

Existují samozřejmě rozdíly mezi státem a firmou, které paralely nemají. Například výkonová motivace běžného zaměstnance je asi v průměru jiná než motivace občana a tak dále. Nicméně pro naše následující srovnání si dovolím tyto rozdíly zanedbat. Možná přijdeme společně v diskusi na to, že jsem zanedbávat neměl, ale člověk se pořád učí.

Číst dále

Kam se poděli profesionálové?

Tabula rasaUž zhruba rok se potýkáme s nedostatkem lidí. Snažíme se přijmout další, ale ti, kteří k nám chodí na pohovory, jsou veskrze agenturní odpad. Jedinci, kteří mají životopis prošpikovaný zkratkami moderních technologií a nezřídka dokonce i praxi na několik stran. Ovšem po klasickém dvouhodinovém pohovoru zpravidla odcházejí a zklamány jsou obě strany. Děláme tedy něco špatně? Číst dále

U snědeného krámku

Včera jsem byl nakupovat v největším hypermarketu široko daleko. Prázdné regály s rozličným sortimentem všude kromě spotřební elektroniky, agresivní bezdomovci, velmi viditelná část sortimentu dočista vyprodaná.

Jak u snědeného krámku. Chcete jogurt větší než půl kila? Ale jistě. Na vybranou máte dva (kusy nikoli druhy) s blížícím se koncem záruční lhůty. Chcete se dostat k pokladně? Není problém. Stačí když přetrpíte tři bezdomovce, kteří se mezi sebou hádají, kdo bude platit čůčo. Nechcete čekat až se dohodnou? Máme více pokladen. Bohužel nám někam zmizel školený personál (zřejmě odmítl pracovat za minimální mzdu v nedůstojných podmínkách) a pán, který tam teď sedí, si bude stěžovat, že už pět hodin neměl pauzu. A stejně budete muset poslouchat nadávky bezdomovce, který stojí před vámi. Jsou totiž všude. Vyhnal snad Ježíšek otce z jejich domovů? Sebral mužům vášeň a chuť zůstat se svými ženami? Okradl je Santa o práci? Musejí pít laciné víno z plastiku a bydlet před hypermarkety?

Zvláštní atmosféra po Vánocích. Je to tak vždycky nebo mi letošní rok připadá jiný než obvykle? Vnímám víc z okolního světa nebo byl takový vždycky? Proč letos téměř každý dostal forcefeedbackový volant s pedály a skoro nikdo nedostal lyže?

Jedna moje známá tvrdí, že se něco děje poslední půlrok s ekonomikou. Že prý firmy neplatí jiným firmám, vzniká řetěz druhotné platební neschopnosti. Tak je snad na vině ona ekonomika? Druhotná platební neschopnost nutí megazaměstnavatele snižovat platy nebo je držet extrémně nízko? Druhotná platební neschopnost bere lidem práci a manželkám jejich jistoty? Spravila by to funkční vláda?

Těžko. Tohle je v lidech. Malí a střední podnikatelé ztrácejí chuť cpát peníze do kasičky z níž není návratu. Přeneseně a s drobným výhledem, firmy ztrácejí chuť zaměstnávat. Ono také není moc koho, protože ti, kteří za něco stáli, už pracují pro firmy, které nejsou zatíženy lokální politikou. Obecně se to projevuje jako ztráta potřeby nést odpovědnost. Za zaměstnance, vlastní odvedenou práci, za rodiny.

Ti, kteří to potřebovali, mají dost. Nemají potřebu se hnát, zbavují se odpovědnosti. Pro ty, kteří ještě dost nemají, je lehčí prodávat své znalosti a zkušenosti daleko za hranice. Má ještě pořád smysl tady zůstávat, Martine? OK, kvůli dětem. Snad.

Česká pošta aneb jak se věci nemají dělat

Mám kamaráda, který obchoduje přes eBay a pravidelně mě skvěle baví svými příhodami na téma Jak jsem chtěl poslat peníze do zahraničí prostřednictvím České pošty. Vždycky se směju tomu, co na něj tentokrát flexibilní úřednice vymyslely. Pokaždé, když vyplňuje formulář stejně jako posledně, si totiž dělá kamarád čárku. Ano, přátelé, spočítal to a … ani jednou! Přijde mi to neuvěřitelně absurdní. Jednou musí jako důvod odeslání peněz uvést dědictví, jindy zase platbu za to či ono. Jednou je částka s poplatky, jindy bez. Jednou vypadá adresa příjemce tak, podruhé zase jinak …

Číst dále