Nejdříve si raději přečtěte předchozí část, jinak se vám bude zdát, že bychom měli přestat hulit. I když, to se vám dost možná bude zdát tak jako tak.
„Vážený pane, uklidněte se, jsme právě v paralelním obchodu,“ řekl úplně klidně prodavač.
„Paralelním obchodu? Cože? To je nějaký spekulativní trik?“
„Pane, nemohl jsem si nevšimnout, že máte poněkud naspěch, takže si teď bleskově vyberte vaše vznášedlo a padáme odsud. Ostatní vám vysvětlím později,“ usmál se prodavač a tatínek si všiml, že teď už vůbec nevypadá nepřátelsky.
„Okey, co tohle?“ ukázal tatínek na vznášelo, které vypadalo, že ho řídila ještě jeho pra-pra-babička.
„Gratuluji pane, skvělá volba,“ řekl prodavač a z náprsní kapsy vytáhl startovací kartu. „Sedněte si a proleťte tamtím sklem. Až bude po všem, stavte se zase u mě v obchodu,“ pokynul mu vlídně prodavač a dal mu do ruky balíček. „Tohle budete určitě potřebovat,“ řekl a udělal krok zpět do víru, který byl stále otevřený za ním.
Vír zmizel. Místo něj bylo jen sklo. Trošku zaprášené, ale na dotyk - jak si tatínek hned ověřil - úplně normální sklo. Ani nestačil poděkovat.
Podíval se na balíček. „Co by to tak mohlo být?“ Rozbalil ozdobnou šňůrku a vytáhl masku. Byla to maska vyhynulého ptáka. Matně si vzpomínal, jak mu dědeček kdysi vyprávěl o obrovských křídlech orlů, majestátních králů oblohy, kteří žili dávno předtím než se tatínek narodil.
„Fajn, fajn,“ řekl si tatínek. „Nasadím si tuhle masku a jenom proletím tamtím sklem. To bude hračka.“ Nasedl do stařičkého stroje a nastartoval. Chytil knipl, sešlápl pedál a ... proletěl sklem.
Sklo se s ohlušujícím rachotem rozbilo a vysypalo ven na ulici. Vlastně to nebyla ulice, všude okolo bylo úplné prázdno. Najednou to udělalo pimp! a před tatínkem se otevřel barevný vír. „Chtělo by to zdokonalit triky, prodavači,“ pomyslel si s úsměvem tatínek a vletěl do víru.
