Za poslední dva roky jsem se, díky radikální změně oboru podnikání, musel naučit smířit s lecjakou kolemjdoucí fekálií. Ale také jsem se naučil v nich určitá individua efektivně topit.
Dneska jsem si byl koupit v Tescu pečivo a při průchodu k pokladnám jsem měl na chvilku pocit, že jsem se ocitl v nebi. Bohužel fotky z mobilu stojí tentokrát za nic, takže se asi budete muset jít podívat na vlastní oči. Říkají tomu Karneval sladkostí …
Ze zamčených společných prostor, přímo před dveřmi od bytu, kde nám stával kočárek, už žádný nestojí. Nebyl drahý a rozhodně nebyl v nejlepší kondici. Moje žena strávila dlouhé hodiny tím, že na něj šila nový potah. Je mi toho kočárku líto. A upřímně, tady se dostávám do situace, při které jsem si jistý, že vidět toho člověka jak kočárek krade, vyběhl bych s dvoukilovým kladivem ve snaze přitlouct mu v afektu prsty ke schodům.
Pokračovat »
Přispějte mi na cestu, ztratil jsem doklady. Přispějte mi na cestu, byla jsem okradena. Přispějte, přispějte, nemáte drobáček?
Stává se mi poměrně často, že ode mě chce někdo cigaretu. Nemusím zrovna kouřit, ale asi to mám takříkajíc napsané v ksichtě. Čím dál tím častěji jsem objektem proseb darmožroutů. V poslední době nejde o kuřivo, ale spíš čistě o prachy. Holt asi ta krize …
Mezi novými aplikacemi zdarma jsem objevil Adobe Ideas. Zdá se být na iPadu ideálním nástrojem pro člověka, který vůbec neumí kreslit, až na absenci exportu v nějakém rozumném formátu (standardním výstupem je PDF a obrázek je — jak se dalo čekat — v postscriptových křivkách). Má to výhodu ve velikosti souboru, která dosáhne zpravidla několika kB, protože obrázek je popsán vektorově, ale zase se tak úplně nehodí k publikaci na webu. Účel ale tato aplikace splňuje dokonale.
Moje kamarádka napsala prazvláštní stesk o tom, kterak žádný chlap neví, co chce. A když ví, tak to neřekne, atd. Správně to nazvala Nič neriešiaca úvaha o mužoch. A já přicházím jako vždy nezván, abych se podělil o své nevyžádané, velmi nekonkrétní a všem dospělým známé obecné postřehy. Pokračovat »
My apologies to all those brave boys and cute girls who posted their comments on this site during the last quarter. I was honestly amazed by the huge number of posts waiting in the moderation queue.
Let me thank you in advance, even if your comments are mostly waiting for being marked as spam and trashed. Stay tuned, your time will come and maybe you’ll be the lucky one having the opinion published @ HQ.
OK, honestly, there is no real chance. But the hope dies last and I can’t physically discourage you from spending your promising life waiting.
Včera jsme byli nakupovat. S oběma dětmi, samozřejmě. Menší pucloň se držel v košíku a všechno mu připadalo děsně zajímavé, smál se kolem sebe a nevěřícně koukal (asi na cenovky, které mu stejně jako mně, asi přišly krapet mimo). Větší se snažila řídit košík, což se neobešlo bez neustálých korekcí dráhy z mé strany, protože nekoukala nalevo napravo, prostě jela. Zachránil jsem pár důchodců před naražením na mrazící pult, což nedovolilo Leontýně vytvořit high-score a nedostala ani žádné body za umělecký dojem (důchodce rozplácnutý smykem a zapasovaný do mražáku je za +5, atd.).
Probudilo mě volání zákazníka, který shání televizi Samsung PS42Q97HD. Na webu se píše, že bude k dispozici po 4.1.2008, ale kdo by váhal zavolat, že? Co kdyby třeba informace o tom, že Samsung i přes pěknou reklamní kampaň, nezvládl předvánoční distribuční kanál, byla mylná? No, není. Nezvládl.
Dnes dopoledne se nám narodil další člen domácnosti. Jmenuje se Oliver a je to zatím vlastně ještě docela mrňous. Všechno ale nasvědčuje tomu, že jednoho dne vyroste a bude minimálně tak báječný jako jeho máma s tátou. Koneckonců už teď jsem z něj úplně naměkko.
Máma byla skvělá a super statečná, za což jí patří můj obdiv. Oba dva jsou zdraví a my všichni jsme velmi spokojení.
Kdo by chtěl fotky či video, najde je zde.
