Byl skvělý větrný víkend, lásky čas. Hrdliččin zval … ale ne, kdepak. Teda, ne že by ne, ale víte jak. Hlavně, pouštěli jsme draka.
Jasně, je leden. Možná se vám zdá bláznivé pouštět v lednu draka, ale když je počasí na draka, tak se nedá nic jiného dělat. Pouštěli jsme ho s takovou vervou, až se nám utrhl. Naštěstí nedoletěl bez pozemní navigace příliš daleko.
Leontýna se skvěle bavila, ale chtěla by draka, který ji unese. Takže na podzim se utkáme s větrem znovu, ale tentokrát budeme snad lépe připraveni! Přece jen drak ze supermarketu za šedesát (nebo kolik) korun není ten správný přepravní prostředek na nošení bezmála dvacetikilových holčiček. Pokud někdo máte zkušenosti se stavbou draka, který unese dítě, tak sem s nimi!
Teď jsem se dozvěděl, že moje kamarádka Doda má čerstvě (v pondělí) narozenou dcerku. Je tak akorát veliká a váží taky tak akorát. Pokud jste to ještě nevěděli, a znáte moji kamarádku, tak teď už to víte a můžete gratulovat ostošest!
Chodíval jsem pravidelně do kina. Velmi pravidelně. Měl jsem kamarády a kamarádky, kteří se mnou chodili do kina rádi. Stačilo zavolat. Když přišla multikina, začali jsme chodit nějak méně. Nebylo to ale těmi multikiny, která nemají tu správnou atmosféru, prostě se nám změnily priority a my se museli víc učit, víc přebalovat děckám plenky, víc pracovat, víc dělat to či ono. Na kino nezbyl čas.
Mám rád filmy. Strašně rád. Jsem v podstatě filmový fanatik. Když se ke mně dostane nový film, prostě to nevydržím a musím se na něj podívat. Všechno jde stranou, priority nepriority. Nemám totiž zrovna plenkací dítě, jedinou prioritu, která by dostala přednost.
V běžném měsíci vidím kolem pěti až deseti filmů, jak kdy. U většiny dokážu odhadnout část děje nebo od určité chvíle podstatu děje celého. Potom si připadám podvedený. Ale čas od času se přistihnu, že jsem netušil, co bude následovat. Kvůli tomu se také vlastně dívám. Pro překvapení z děje. Ovšem nejen kvůli tomu.
Oceňuji herecké výkony, humor, skvělé režiséry a koneckonců i filmový design (naposledy například v neskutečném propadáku Ultraviolet, který nemá žádný jiný klad). Umím ocenit skvělé titulky legend jako jsou Kareninová a Fuka, ale kvůli nim už dávno do kina nechodím (sorry, Franto).
Pokračovat »
My Christmas was excellent, brilliant and übercool! Best Christmas I can remember. No, I’m not joking. Although I hated Christmas for many serious reasons, I enjoyed it this year with two of my closest people.
The only thing I missed was of course the snow, but this leak has been forbidden when Leontýna was singing Merry Christmas, Merry Christmas and a Happy New Year.
Best wishes to you all and tons of snow for everybody!
Dnes jsme medzištátne riešili kde a jak vznikají domky na kuřích nožkách. Tedy se s vámi podělím o některé poznatky.
Nejprve bylo potřeba si ujasnit, zda je běžný domek na kuří nožce budova (stavba) či živá bytost. Náš právní řád nám připomíná (víceméně, ale o to častěji), že stavba musí být pevně spjata s podkladem. To ovšem domek na kuří nožce není. Protože je spjat s nožkami. A protože jde o nožky kuří, jedná se zcela jistě o inverzi kura domácího (dôm kurací).
Jelikož se domky mohou volně pohybovat, rostou, projevují vlastní vůli a tak dále, jedná se podle běžných přírodovědných pouček o živočichy. Podle Platónovy definice, by též mohlo jít o lidi, protože tento moudrý mužíček definoval člověka jako živočicha dvounohého, neopeřeného. Jak si ovšem vysvětlíme dále, o člověka se nejedná. Nicméně máme co do činění s živými bytostmi, to je jasné.
Jak jsme si mohli všimnout, nejde o klon kura, kuřete ani ničeho podobného, což dokladujeme zejména tím, že domek nemá křídel, per, ba ni zobáčku. I když některé futuristicky smýšlející čarodějky již vybavili svůj dům například hřebínkem, přesto nedosahují ani zdaleka genetické podobnosti se slepicemi a jejich příbuznými. Kromě toho, žádná soudná žena by nebydlela ve slípce, a žádný živý smrtelník si ještě netroufl pochybovat o soudnosti čarodějek. Uznávám, že jde o definici kruhem, ale co se dá dělat.
Jasné je, že domek na kuřích nožkách nelze postavit. Protože nožky jsou chatrný základ a dosud není znám jediný úspěšný architektonický pokus o regulérní kloaku. Tedy takové domy musejí někde živelně vznikat. Jenže kde?
Naše speciální agentka vypátrala, že domky se (v čase, kdy jejich obyvatelky prolévají svými hrdly tvrdý alkohol na čarodějnických sletech) potají vypařují do neznáma a tam se bezostyšně páří až z nich lítá peří (obrazně řečeno).
Když se pařba podaří, jeden z domků otěhotní (viz. dále). Jde o trik s kloakou a vaječným žloutkem, který pro jeho lehkou nemravnost nebudeme na těchto stránkách raději popisovat. Jak bystřejší z vás pochopili, domky na kuřích nožkách jsou tedy sexuálně aktivní a vznikají, ehm, podobně jako vy.
Gravidní domek se vyznačuje nafouknutým, eh, sklepením. Jeho obyvatelka obvykle zjistí, že vchod do eh, sklepení je jí poněkud těsný a má neurčitý pocit, že lahví s vínem tam bývalo jaksi méně. Toto je důsledkem prostorové kontrakce. Eh, sklepení se zvnitřku musí zmenšit, aby mělo kde zrát vejce.
S Mírou o ženách …
No ona křivka prudění a nudění se časem ostře zvedá.
To je poznatek, který učinil už čínský mudrc SE.
Byl to jistě moudrý muž, který znal pravdu o ženách … narozdíl od fotbalu a dalších sportů v bedně je portfolio toho, co umí nabídnout, omezené.
Ale kdež, nikdy jsi neslyšel co SE říká o fotbalu a dalších sportech?
Doufám, že chápe jejich potřebu.
Kdo? Čínskej mudrc? Ten nechápe, on říká.
No pokud si chce říkat mudrc, tak by měl chápat a říkat, že není větší přítel rodinného štěstí, než fotbal a rybolov.
Dnešek se skutečně vydařil. Vzbudil mě telefon z práce v 7:30. V průběhu telefonování s naším kyborgem jsem se oblékl, vyčistil si zuby, nasadil handsfree a odjel do práce. Cestou jsem zjistil defekt na přední pneumatice, takže jsem dojel krokem k pneuservisu, který byl naštěstí za rohem.
Protože jsem pořád ještě telefonoval, tak jsem se asi při vystupování z auta úplně nesoustředil na věci podstatné a zabouchl si v autě klíče. Ano, je to možné. Klíče od auta a samozřejmě i od bytu (kde mám náhradní klíče od auta).
Po telefonu jsem dořešil věc s kyborgem a zavolal do servisu, ať mi pošlou technika, že bych potřeboval otevřít auto. Za patnáct stovek se ten člověk snažil hodinu a deset minut, než se mu to podařilo. Mezitím jsem omrzl, protože se mi to samozřejmě stalo na největrnějším místě v celé Praze (nedaleko Větrníku).
Jirka Pech, prosim …
Ahoj, hele, jak jste zavedli ty poplatky …
Moment. Zde se zastavme a řekněme si na rovinu a bez obalu, že ne docela všichni kolegové mají to štěstí na telefon s displayem, který zobrazí jméno volajícího. Takže začneme lekcí slušného chování. Ahoj, já jsem ten a ten. Můžeme se tak domluvit?
Jo, jo, promiň, ten a ten.
Nádhera. Co bys potřeboval?
No, hele, jaxte zavedli ty poplatky …
Moment. Byl jsi ráno na naší fascinující prezentaci plné úchylných skečů a pokleslého humoru?
Ééééh, já … cože?
Byl nebo ne?
Mnóóó, nebyl, ale víš …
Nevím. Dostal jsi pozvánku?
Mnóóóó …
Dostal?
No jo, no jo, tak jsem ji teda dostal, no!
Takže jsi dostal pozvánku a nepřišel a teď máš představu, že já všeho nechám a budu Ti vysvětlovat fascinující obsah půlhodinové prezentace — která, jen tak mimochodem, byla plná úchylných skečů a pokleslého humoru. Je to tak?
- hrobové ticho -
Vidím, že chápeš, že není v našich silách vysvětlovat všem, jak jsme to celé provedli. Ale naštěstí jsem na to myslel a prezentaci najdeš v sales dokumentech. Pokud budeš mít dotazy, obrať se prosím Tě na svého nadřízeného. Díky.
Aha, díky, ahoj.
Bylo mi potěšením. Ahoj.
Od rána si o sobě myslím, že jsem děsně vtipný, takže je dost pravděpodobné, že mi do večera někdo rozbije ústa.
Celý týden se střídavě školím a odbíhám ke své normální práci. Hrubě přetahuji pracovní dobu. Od úterního rána se nám totiž všechno sype. Mlejnserver, proxyserver, linka do Internetu doma i v práci, přetížené webservery, průšvih kam se podíváš. Věci, které fungovaly, najednou nefungují, všichni lítají jako splašení. Náš kyborg nevraždí pohledem jenom proto, že vraždí pozvednutým obočím aniž by odtrhl oči od monitoru. Místo budíku už spolehlivě používám telefonáty z práce a trpělivě čekám, která služba se bude poroučet jako další. Jsem v pohotovosti, nervy napjaté k prasknutí.
Vypadá to dramaticky, co? Není to ale tak zlé, všechno nakonec zvládáme, ale pracovní dobu máme stejně poněkud delší (asi o polovinu) než obvykle. Sdružení důchodců, jejichž éra je už dávno zapomenuta (a ti, kteří nezapomněli se o to usilovně snaží) nastal čas vydělávat, konečně prolobovalo svou vyhlášku. A tak připravujeme změny v kdejakém systému. Autorské odměny jsou prostě hitem letošní předvánoční sezony. Těšte se, jedno prázdné DVD medium vás bude stát jen o polovinu víc a Petr Dynamit s Daliborem Hurikánem se vám budou hlasitě smát. Franta si bude ostopéro mnout ruce, takže snad nebude mít čas udělat dalšího Sagyho. Ale přejme jim to, ne? Vždyť tvrdě dřeli celý život a neměli kvůli tomu čas ani pořádně žít. Ehm.
Mimochodem, obdivuji už dlouho logiku, která říká, že když si koupím Blu-ray mechaniku, určitě ji používám k přehrávání pochybně získaného autorsky chráněného díla a koupím-li si tiskárnu, budu na ní tisknout nejnovější knihy, které jsem nelegálně získal čert ví kde. Stejná logika říká, že čím rychlejší a kvalitnější mám tiskárnu, tím větší bych měl platit poplatek (u tiskáren se stanovuje procentuálním podílem z ceny), ale zajímavé je, že u DVD vypalovačky se tento poplatek nezvyšuje s násobkem rychlosti jakou jsem schopen okopírovat autorsky chráněné médium. Ovšem u pevných disků už tomu tak je. Čím větší disk, tím větší poplatek. Když nahlédneme pod pokličku hříchu, za který se tady vymáhají brutální poplatky, je čas podívat se do dalších odvětví. Tak například prostituce. Je za hranicí zákona (především kvůli únikům na dani z příjmů), ale státem tolerovaná. Zvláštní je, že muži neplatí žádné poplatky státu, protože si mohou užívat s prostitutkami. Doporučoval bych měření penisů a poplatky zvyšovat podle naměřené délky. Podle stejné logiky by měly ženy platit všem občanům státu (progresivně podle velikosti podprsenky například), protože se prostitutkami mohou stát a tím stát připravit o pořádný ranec. Logika ochranných autorských svazů tomu není až tak vzdálená, jen by se peníze rozdělovaly zpět prostřednictvím pochybně spravovaných daní nikoli prostřednictvím pofidérních svazů a prapodivných sdružení.
Mimochodem, obdivuji už dlouho logiku, která říká, že když si koupím Blu-ray mechaniku, určitě ji používám k přehrávání pochybně získaného autorsky chráněného díla a koupím-li si tiskárnu, budu na ní tisknout nejnovější knihy, které jsem nelegálně získal čert ví kde.
Stejná logika říká, že čím rychlejší a kvalitnější mám tiskárnu, tím větší bych měl platit poplatek (u tiskáren se stanovuje procentuálním podílem z ceny), ale zajímavé je, že u DVD vypalovačky se tento poplatek nezvyšuje s násobkem rychlosti jakou jsem schopen okopírovat autorsky chráněné médium. Ovšem u pevných disků už tomu tak je. Čím větší disk, tím větší poplatek.
Když nahlédneme pod pokličku hříchu, za který se tady vymáhají brutální poplatky, je čas podívat se do dalších odvětví. Tak například prostituce. Je za hranicí zákona (především kvůli únikům na dani z příjmů), ale státem tolerovaná. Zvláštní je, že muži neplatí žádné poplatky státu, protože si mohou užívat s prostitutkami. Doporučoval bych měření penisů a poplatky zvyšovat podle naměřené délky.
Podle stejné logiky by měly ženy platit všem občanům státu (progresivně podle velikosti podprsenky například), protože se prostitutkami mohou stát a tím stát připravit o pořádný ranec. Logika ochranných autorských svazů tomu není až tak vzdálená, jen by se peníze rozdělovaly zpět prostřednictvím pochybně spravovaných daní nikoli prostřednictvím pofidérních svazů a prapodivných sdružení.
Sakra, dnes jsem ženatý přesně 10 let — to mě možná doma čeká žena.
To je, ehm, řekněme … velmi pravděpodobné. No, na květinářství máš ještě docela dost času.
Asi ode mne očekavá i nějaký nápaditý dárek, ale to se asi nedočká … Holt, sama si vybrala manžela, takže se může zlobit jenom na sebe.
Mhmm, tohle vidíme asi každý jinak.
No, tak mi něco nápaditého poraď ty chytrej.
Nerad to říkám, ale na taková výročí to většinou bývají pekelně nákladné klenoty a ty se fakt blbě vybírají v sedm večer. Prostě, chápeš, mělo být to být něco, čím jakože oceníš, že s Tebou těch deset let vydržela a vařila Ti teplé večeře …
