Dneska jsem si byl koupit v Tescu pečivo a při průchodu k pokladnám jsem měl na chvilku pocit, že jsem se ocitl v nebi. Bohužel fotky z mobilu stojí tentokrát za nic, takže se asi budete muset jít podívat na vlastní oči. Říkají tomu Karneval sladkostí …
Je to asi čtrnáct dnů, co jsme dělali doma palačinky. Házel jsem je do vzduchu, vyloženě jsem si s tím vyhrál, náramně jsem se bavil. Přítelkyně je potom napěchovala náplní a poskládala jako kapsičky na talíře. Byly skvělé, ale Leontýně se moc nelíbily, protože na sbalené palačinky není zvyklá. Dává přednost úhledně srolovaným.
Včera jsme byli na návštěvě u naší kamarádky a jejích rodičů. Bylo to super, Leontýna se myslím báječně bavila úplně s každým a všichni měli z Leontýny výbornou náladu. Má ten dar, funguje jako léčivý prostředek na cokoli. Nabitá neuvěřitelnou energií. Fyzicky pro nezkušeného naprosto likvidační, ale psychicky pro každého totálně regenerující. Ale to není to, o čem chci psát, tento článek je o palačinkách.
Pokračovat »
Byl skvělý větrný víkend, lásky čas. Hrdliččin zval … ale ne, kdepak. Teda, ne že by ne, ale víte jak. Hlavně, pouštěli jsme draka.
Jasně, je leden. Možná se vám zdá bláznivé pouštět v lednu draka, ale když je počasí na draka, tak se nedá nic jiného dělat. Pouštěli jsme ho s takovou vervou, až se nám utrhl. Naštěstí nedoletěl bez pozemní navigace příliš daleko.
Leontýna se skvěle bavila, ale chtěla by draka, který ji unese. Takže na podzim se utkáme s větrem znovu, ale tentokrát budeme snad lépe připraveni! Přece jen drak ze supermarketu za šedesát (nebo kolik) korun není ten správný přepravní prostředek na nošení bezmála dvacetikilových holčiček. Pokud někdo máte zkušenosti se stavbou draka, který unese dítě, tak sem s nimi!
Včera jsem vstal do prvního dne své dovolené, kterou jsem si vzal v podstatě jako studijní volno. Hned jsem sedl do auta a jel nechat přezout ze zimních na letní gumy. Když jsem viděl chlapce mlátit ostopéro do levého zadního kola metrovým kladivem, raději jsem se vzdálil a říkal si, že ten kluk přece ví, co dělá. Asi to věděl moc dobře, protože jsem měl za 20 minut přezuto a byl jsem hned o 450 korun lehčí.
Šel jsem spát ve tři a probudil se v jedenáct. Můj den odstartoval přátelsko-pracovním obědem. Dobrým obědem s dobrým přítelem. Po obědě a víceméně obchodní konverzaci jsem odvezl kamaráda na jinou pracovní schůzku (sobota je nejlepší čas na velký kus pořádné práce) a sedl k pécéčku.
Napsal jsem nějaké e-maily, odpověděl na komentáře, a uprostřed následné snahy dokončit včerejší úklid na disku mě přepadla nostalgická nálada. Narazil jsem totiž na tři roky staré fotky.
Má nejstarší dcera má, mimo jiných nesporných kvalit, brutálně destruktivní povahu. Již ve věku necelých dvou let mlátila surově děti. Mnohem surověji, než bych to dokázal já, kdybych někdy chtěl děti bít. Ukázková je příhoda s klučíkem, kterého viděla poprvé v životě, a hned mu jednu natáhla. Pořádnou do zubů. Asi proto, že byl o hlavu větší a stínil jí výhled. Těžko říct. Chlapeček se rozbrečel a než se stačil rozkoukat, dostal další kvalitně provedený úder z druhé strany. Vícekrát jsem ho neviděl, takže nemohu říct, jaké to na něm zanechalo následky. Každopádně destruktivní sklony mé dcery se přesunuly k hračkám. Snad se nám podařilo osvětou dosáhnout alespoň toho, že lidé jsou napadáni již jen zřídka.
Letošní Olympiáda přinesla obrovskou podívanou. Nejsem žádný velký sportovní fanda (spíš takový fanoušíček), ale musím přiznat, že u některých závodů / zápasů mi vhrkly do očí slzy. A u některých fotek jsem jen vrtěl hlavou a říkal si, že to je prostě nádhera. Tak třeba fotky Kateřiny Neumannové v závodu na 30 km s hromadným startem, to jsou skutečně nádherné obrázky. Lepší asi letošní Ladovská zima zatím nepřinesla.
Do you know what the Shaolin is? And do you know what the doll is? So what about the Shaolin dolls? Are there any?
The Shaolin dolls are what those famous Shaolin monks play with and who they sleep with every night. Even if they become very old and incredibly wise. Don’t you believe me? I’m not kidding, my daughter has one (it’s a gift of one old monk who is very good friend of her) and here comes the photo of the genuine Shaolin doll. Not very good photo, but I can take some better pictures if you are interested enough.
You can see photos of two zootoca vivipara lizards (thanks to Mr. Pavel Šmek for the exact identification), which I took during the weekend in Šárovcova Lhota. One has only the quarter of his tail and the second one is little bit longer. Unfortunately, I wasn’t fast enough to catch the little lizard child (about 5 centimeters body length) who was also there.
It’s told that the white men can’t jump. I prefer telling that the most of the white men can’t jump, because they can sometimes even fly.
Thanks Blanka for the photo documentation.
See it here: heat, jump, ground.
