Teď jsem si přečetl článek o virtuálních hrách a prosťáčcích. Je už poněkud staršího data, ale měl jsem na práci jiné věci, znáte to.
V článku se hovoří o prosťáčcích na straně občanů, kteří nechápou, jak i díky neuskutečněným olympijským hrám vydělá pár lidí hromady peněz. Nehovoří se v něm ovšem o motivaci. O tom, kterak si opoziční politici na porcování olympijského medvěda nesáhnou. I kdyby dokázali narychlo ušít tolik stavebních a konzultantských firem, jako jich mají členové a sympatizanti ODS dohromady.
Takže, kdo je tu prosťáček, když si myslí, že tohle čtenářům nedojde?
Ivan a Jiří se předhánějí v médiích o to, kdo chytil Radovana za mizející pačesy, kdo se zasloužil o jeho dopadení, kdo udělal to či ono, a kdo naopak ne. Přitom šlo o dosti běžné zadržení muže, který se evidentně ani příliš nesnažil svému odchytu zabránit. Prostě si vyjel za hranice bezpečné zóny, nestačily mu prostředky na úplatky a spadla klec. Školácká chyba nehodná muže Radovanova formátu. Jestli někdo udělal něco pro to, aby byl dopaden, byl to především samotný podezřelý.
Jak se toho chlapa zbavit? Jak to udělat, aby to vypadalo jako nehoda? Po půlhodině přemýšlení zvedl sluchátko a zmáčkl tlačítko se symbolem chlapce s papírovou čepicí na zaručeně neodposlouchávaném telefonu.
Tak co to dneska bude? ozvalo se bez pozdravu.
Potřeboval bych se zbavit … nedořekl předseda.
Doktora?
No jo, toho.
Mělo by to vypadat jako nehoda, co?
Čteš mi myšlenky?
Ráno si kup noviny.
Zavěsil a zhluboka vydechl. Otevřel spodní šuplík svého stolu a napil se přímo z lahve. Taková komunistická svině, pomyslel si. Ale koneckonců, kdo dneska není komunistická svině. Hlavně, že udělá svou práci. A co víc, má kontakty a to je v téhle zemi nejtvrdší platidlo.
Pokračovat »
Zdá se, že letos by se rozhodně mělo vybrat více peněz na daních. Žně začnou již za několik desítek hodin a je evidentní, že Ministerstvo Financí bude injekci opravdu potřebovat.
Položil sluchátko a na jeho mohutný pracovní stůl odkápla další krůpěj potu. Byl to už třetí telefonát v jednom dni. Začal se mu zvedat žaludek. Už potřetí proklel důchodce z Vysočiny. Účetnictví jeho trafiky je neprůhledné jako olověná deska a novináři si na něm vybíjejí zlost. Vybavil se mu nedávný povolební kolaps a série zbytečných vyšetření. Je ještě chlapík, však on jim to ukáže!
O několik ulic dál se pod vousy usmíval strašák. Jeho kancelář byla o poznání menší a deska stolu rozhodně nebyla vyrobena z jednoho kusu. Právě položil telefon, jeho kancelář byla zalitá čerstvým březnovým sluncem a on věděl, že má z poloviny vyhráno. Právě totiž mluvil s druhem ve zbrani, který mu posílá kopie smluv podepsaných důchodcem z Vysočiny. Zase byl o krůček blíž sociální nezávislosti. Hlavně neustoupit ani o píď!
Pan Krtička s chotí byli odjakživa respektovaný taneční pár. Nejen v Hradci Králové, ale s významným přesahem do zahraničí. Výčet cen, které získali oni, jejich děti a také taneční páry, které prošly tréninkem u Krtičkových, by vydal na opravdu dlouhý seznam.
Vzpomínám si velmi dobře, že pan Krtička se vždycky uměl postarat o zábavu, ale nečekal jsem, že o něm po absolvování tanečních ještě uslyším. Inu, je vidět, že je stále showman a o zábavu se dokáže postarat i v požehnaném věku.
Prasodajům PIA se podařilo zjistit, že s předsedou, který to má dost nahnuté, byl před týdnem uskutečněn mezi třema očima rozhovor, který se nikdy nedostal na veřejnost. Čtěte exkluzivně zde:
prasodaj: Dobrý den, prý jste padl v dětství na hlavičku, je to pravda?
předseda: Vy si pamatujete, co jste dělal v roce 1959?
prasodaj: Otázky tady kladu já. Takže co, pane předsedo, je to pravda?
předseda: Já chci jenom říct, že ta škvára je moje.
prasodaj: To jste uhodil hřebík na hlavičku. Ptal jsem se, jestli jste se neuhodil v dětství do hlavičky? Á propos, o jakých penězích se to tady bavíme?
předseda: No, já tím chci jenom říct, že jsme je našetřili a jsou naše. Byly moje, ale teď už jsou naše, jestli mi rozumíte.
prasodaj: Rozumim, také jsem navštěvoval rychlokurzy sedmilhářství. Co byste řekl, kdybychom si prověřili nějaké zakázečky z doby, kdy jste ty peníze ukládal na účet, aby se ukázalo kde jste k nim přišel?
Nebyla by to Česká republika, kdyby nebyl denně zkorumpován alespoň jeden vlivný státní úředník, policista, či politik nejvyššího kalibru. Jestli jsou zkorumpováni pánové Melčák a Pohanka, vědí jen oni sami. Možná ještě Marek Dalík, Petr Tluchoř, Mirek Topolánek, … seznam nebude dlouhý.
Shodli se na tom, že situace, která tady trvá už sedm měsíců, nemůže pokračovat. Odejdou prý ze sněmovny, až dojde na lámání chleba. Říkají, že tolerance vlády není podpora. Fakticky je to ale jen hra se slovíčky, protože v tomto případě je odchod ze sněmovny zcela zřejmým gestem podpory čerstvě vzniklé vlády.
Člověk má svaté právo na změnu názoru. I na okamžitou změnu názoru několikrát za sebou. U dětí se to očekává tak nějak automaticky. Pubertální výrostci již obvykle vydrží u svých zásadních postojů déle (byť jsou stále snadno ovlivnitelní). Jedná-li se ale o poslance České republiky, tak ti by snad měli mít názory poněkud trvalejší.
Názorová stabilita je prakticky vzato povinností volených zástupců. Obzvláště tehdy, jedná-li se o zásadní státotvorné otázky. Alespoň do vzniku vlády by jim měla vydržet příslušnost k politickým stranám, za které byli zvoleni. Jenže ona tahle názorová stabilita je prakticky zadarmo. Nikdo vám nedá nic za to, že stojíte za svým. Alespoň ne hned. Za ocenění „Franto, tím jsi u mě získal obrovskou vážnost,“ si chleba nekoupíte.
Včera před televizními kamerami exhiboval vysmátý ex-premiér. Prohlásil, že on ani nikdo z jeho strany vládu současného premiéra nepodpoří. A tolerovat ji prý také nebudou. Bylo to zbytečné a při čtení předvolebního programu mi připomněl postavu doktora Sládka. Ten měl také ve zvyku recitovat navzdory všem. Býval k smíchu a nikdo ho nebral příliš vážně. Teď se můžeme smát zneuznanému ex-premiérovi. Nebo plakat. Záleží, co je vám bližší a jak moc jste současnou situací znechuceni.
Další figurka, aktér nejsledovanějšího souboje (dá-li se to tak vůbec nazvat) minulého roku, přeběhlík z ODS a zneuznaný ex-ministr zdravotnictví dnes napsal, že ani on premiéra nepodpoří v usílí dát zemi přijatelnou vládu alespoň na pár týdnů. Zároveň vyjádřil své znechucení současným premiérem. Bylo by to skoro i k smíchu, nebýt toho, že má v několika odstavcích pravdu. Podařilo se mu mediálně zviditelnit některé chyby ODS a bod je tedy jednoznačně na jeho straně. Pokud na to bude premiér reagovat, zviditelní se chyby ještě více. Věru, pěkný tah v rozehrané partii o znovuzískání křesílka.
Včera jsem byl nakupovat v největším hypermarketu široko daleko. Prázdné regály s rozličným sortimentem všude kromě spotřební elektroniky, agresivní bezdomovci, velmi viditelná část sortimentu dočista vyprodaná.
Jak u snědeného krámku. Chcete jogurt větší než půl kila? Ale jistě. Na vybranou máte dva (kusy nikoli druhy) s blížícím se koncem záruční lhůty. Chcete se dostat k pokladně? Není problém. Stačí když přetrpíte tři bezdomovce, kteří se mezi sebou hádají, kdo bude platit čůčo. Nechcete čekat až se dohodnou? Máme více pokladen. Bohužel nám někam zmizel školený personál (zřejmě odmítl pracovat za minimální mzdu v nedůstojných podmínkách) a pán, který tam teď sedí, si bude stěžovat, že už pět hodin neměl pauzu. A stejně budete muset poslouchat nadávky bezdomovce, který stojí před vámi. Jsou totiž všude. Vyhnal snad Ježíšek otce z jejich domovů? Sebral mužům vášeň a chuť zůstat se svými ženami? Okradl je Santa o práci? Musejí pít laciné víno z plastiku a bydlet před hypermarkety?
Zvláštní atmosféra po Vánocích. Je to tak vždycky nebo mi letošní rok připadá jiný než obvykle? Vnímám víc z okolního světa nebo byl takový vždycky? Proč letos téměř každý dostal forcefeedbackový volant s pedály a skoro nikdo nedostal lyže?
Jedna moje známá tvrdí, že se něco děje poslední půlrok s ekonomikou. Že prý firmy neplatí jiným firmám, vzniká řetěz druhotné platební neschopnosti. Tak je snad na vině ona ekonomika? Druhotná platební neschopnost nutí megazaměstnavatele snižovat platy nebo je držet extrémně nízko? Druhotná platební neschopnost bere lidem práci a manželkám jejich jistoty? Spravila by to funkční vláda?
Těžko. Tohle je v lidech. Malí a střední podnikatelé ztrácejí chuť cpát peníze do kasičky z níž není návratu. Přeneseně a s drobným výhledem, firmy ztrácejí chuť zaměstnávat. Ono také není moc koho, protože ti, kteří za něco stáli, už pracují pro firmy, které nejsou zatíženy lokální politikou. Obecně se to projevuje jako ztráta potřeby nést odpovědnost. Za zaměstnance, vlastní odvedenou práci, za rodiny.
Ti, kteří to potřebovali, mají dost. Nemají potřebu se hnát, zbavují se odpovědnosti. Pro ty, kteří ještě dost nemají, je lehčí prodávat své znalosti a zkušenosti daleko za hranice. Má ještě pořád smysl tady zůstávat, Martine? OK, kvůli dětem. Snad.
