Marek Dalík (premiérův mentat), prohlásil na skrytou kameru, že ODS pošle ČSSD do … ehm, … do ztracena. Prozradil také to, že ODS sestaví vládu s podporou přeběhlíků.
Média se snažila setnout Marku Dalíkovi hlavu, ale celá kauza vyšuměla do ztracena. Chvilku se zdálo, že hra by mohla být na Marka Dalíka příliš vysoká (alespoň média se snažila nám ten obraz vnutit), ale teď se naopak zdá, že Marek Dalík má křišťálovou kouli (nebo pozoruhodný rozhodovací vliv) a praktickou mediální imunitu. Marně se na to snaží upozornit billboardy, na kterých vodí Mirka Topolánka za ručičku.
Ze zpráv, které přinášejí média v posledních dnech, mám pocit, že plán byl dávno zralý, jeho realizace poněkud vleklá, ale dost pravděpodobně se ho podaří dotáhnout tak, jak to prozradil Marek Dalík již dříve.
Zatímco premiér je skoro každý den propírán médii kvůli milence, nesestavené vládě, drobnému handrčku s prezidentem Klausem kvůli navrhovanému knížeti a v jeho vlastní straně ne zcela všichni souhlasí s tím, že konkrétně na ně už nezbylo žádné teploučké křesílko, Marek Dalík je v klidu. Zdá se, že i když bude mluvit o posílání do prdele a prohlašovat, že ten či onen podpoří toho či onoho, zřejmě mu to projde. Stačí když popře pár svých tvrzení, následně popře, že to popřel a podá žalobu na ex-ministerského playboye.
Celé to na mě působí dojmem, že premiér se nechává propírat, občas si nechá namazat máslo na hlavu (od místopředsedy), prezident mu v tom vydatně pomáhá (je koneckonců čestný předseda), média to žerou a pan Dalík (spolu s dalšími více či méně zákulisními postavami) nerušeně nakupuje přeběhlíky. Lid se baví aférami, které nemohou nikomu ublížit, a v pozadí se loutkám rozdělují křesla a funkce.
Dělám si z toho soukromý závěr, pokud pan Dalík tvrdí, že předčasné volby nebudou, tak tedy nebudou. Až začne Marek Dalík tvrdit, že sníh letos také nebude, prodám lyže.
… tak Topolánek prý vládu na Hrad neponese a Paroubek vytasil. Měsíce jednání a skutek utek’.
A víš proč to dělaj’? Víš proč jednaj’?
Kvůli prachům?
Ne, kdepak …
Kvůli balíku prachů?
Ale ne, jednaj’ proto, aby nemuseli doma uklízet.
Píše se, že jeden z nejostřejších kritiků ruského prezidenta, bývalý agent Litviněnko, byl otráven poloniem. V Rusku prý se ho odpadně vyrábělo tak 8 gramů za rok a to se potom prodávalo do Británie. Nicméně nikdo ho nepohřešuje. Tomu bych docela věřil.
Ať se vzalo kde se vzalo, docela by mě zajímalo, kdo a jak ho bývalému agentovi podal. Jednak je celkem slušně radioaktivní a kromě toho i velmi nepříjemně toxické. Jeden gram by stačil na zabití cca milionu lidí, což už mi přijde jako docela nechutná káva. Rozhodně, když už si dal vrah tu práci (pokud šlo skutečně o vraždu), je vidět, že asi nebyli s ex-agentem úplně nejlepší kamarádi.
Kromě toho, je zvláštní, že ex-agent neřekl světu nic zajímavého. Umíral poměrně dlouho na to, aby stihl vydat kdejaké svědectví, což mě přivádí k myšlence, že toho zase až tolik nevěděl. A pak bylo možná levnější sehnat si olovo (na které se polonium stejně po čase rozpadne) ve formě kulky a ukončit to celé bez rizika. Takže o co šlo? Zastírací manévr? Demonstrace síly? Nebo ex-agent prostě doma zanedbal izolaci proti radonu?
Jak již mnozí vědí, Ministerstvo kultury stanovilo typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výši paušálních odměn.
Podle § 25 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 216/2006 Sb.
V mocné vyhlášce, která nabyla účinnosti dnem 10.11.2006, se dočteme jak nechutné jsou poplatky pro CD a DVD ve všech myslitelných mutacích. Ovšem na dveře nám ťukají nové formáty, na které se vyhláška explicitně nevztahuje, nýbrž jsou zahrnuty v § 5.
Z nezabudovatelného paměťového média a z paměťového média zabudovaného nebo zabudovatelného do přístroje, pokud toto médium není zpoplatněno v rámci zpoplatnění přístroje podle § 6, se platí odměna 6 Kč za každých započatých 512 MB kapacity.
Kapacita nenahraného Blu-ray Disc média je 50 GB. To máme bratru stokrát šest korun. Donedávna byla prodejní cena těchto médií kolem 500 Kč, od 10. listopadu je o více než sto procent vyšší (včetně daně cca 1 200 Kč). Stát si na tom namastí kapsu, protože poplatek samozřejmě podléhá DPH. Kde je tady ta přidaná hodnota, ze které mám platit daň? Přehlédl jsem snad něco? Mám považovat Blu-ray Disc za nezabudovaný pevný disk a očekávat dvacku poplatku podle § 6? Kde jsou starý dobrý dehet a jeho věrný kamarád peří, když je národ v úzkých?
Abych řekl pravdu, budu teď vařit z vody. Nevím totiž co dokázal nebo nedokázal PhDr. Richard Svoboda ve svém končícím volebním období jako primátor města Brna, ale jednu věc vidím skoro denně. Město veliké, jehož silnice jsou momentálně v hanebném stavu.
Prakticky každý řidič, který moravskou metropoli v září navštívil, byl zhnusen dopravní situací. Pokud bych se jako politik (který z moci úřední nezabránil neonacistické demonstraci v únoru minulého roku), chtěl nechat hodně draze pohřbít, pak bych nejspíš postupoval podle podobné úvahy: “V září přijedó všeci z dovolených, bude Strojírenský veletrh a hned v říjnu bude Invex. Což takhle, kdybych povolil rozkopání co největší části Brna?”
Pokračovat »
Byl jsem si ve večerce koupit něco k jídlu cestou z práce. Byla tam cikánka, tak kolem čtyřiceti a kupovala si sušenky. Nemyla se ovšem asi měsíc, možná déle. A ta večerka je opravdu malá.
Stál jsem úplně na opačném konci prostoru zvícího tří čtverečních metrů — prostě co nejdál — a stejně jsem měl nutkání zvracet.
Ta maličká paní si vybírala opravdu dlouho, zřejmě špatně slyšela nebo co, všiml jsem si, že měla něco s uchem. Roztržené, možná po nějaké rvačce, těžko říct. Každopádně, kávenky neměli a tak si vzala sáček zrnkové kávy. Suma sumárum s míňonkami, které vyhrály její soukromý konkurs, to bylo devatenáct korun.
Když odešla, tak paní prodavačka povídá, jestli bych mohl otevřít dveře. Ale řekla to slušně a bez úšklebků, čímž si získala můj respekt. Když jsem platil, tak říkám, že jí najdu ty drobásky. A ona na to, že fakt nemusim, protože tam byl nějaký pán co zaplatil výhradně drobnými. “Víte, oni jak teď nemají peníze …” Ano, neumějí s tím málem hospodařit, protože je to nikdo nenaučil. Takže na konci měsíce sbírají drobné kde se dá.
Tak jsem povidal, že to chápu a nic se neděje, když mi vrátí na tu stovku moře korun, dvoukorun a pětikorun, které už držela v ruce.
“Je to boj, že?” povídám. “Ano, je to boj … ” si posteskla.
Tak jsme se hezky rozloučili a popřáli si pěkný večer. Nemá to ta paní jednoduché. V Brně totiž uprostřed cikánské čtvrti není nic jiného než malé večerky. Asi čtyři v okruhu 500 metrů.
Přemýšlel jsem, proč to tak je, protože tam bývalo i dost obchodů, ale jsou všechny zavřené a chátrají. Špinavé výlohy rozbitých starých domů jsou branou do světa, ve kterém žije nejubožejší evropské Etnikum.
Napadlo mě, že by to mohlo být tím, že ve večerkách se dá těžko krást. Jak tak nad tím přemýšlím, jsem o tom skoro přesvědčen. Přijde mi velmi smutné, že cikáni si svůj životní prostor sami takto zhoršují.
Dálnice D1, přestože na ni nedám ve srovnání s některými jinými našimi dálnicemi dopustit, se stává bodem zvratů. Zvratů ze 130 na 80 km/h a skrz náklaďáky zpět. Od té doby, co se staví checkpointy pro elektronické mýtné, je pro mě totiž jízda po D1 naprostým utrpením.
Sotva se člověk vymaní z kamiony zahuštěného provozu a dostane se na rozumnou cestovní rychlost (130+ km/h), zpomaluje na 80 km/h, kvůli výstavbě dalšího checkpointu. Abych se přiznal, tak z toho opravdu rostu. Hlasitě nadávám, sprostě kleju, zvedám ruce k nebesům a ptám se, čím jsem si zasloužil několik posledních vlád, z nichž ani jedna mi nedokázala zabezpečit rozumnou cestu mezi dvěma našimi největšími městy.
Je opravdu tak těžké postavit skládací konstrukci checkpointu ukotvenou v betonu za 24 hodin? A je vážně tak neuvěřitelně složité zajistit při tom nerušený provoz? Proč se naše checkpointy vzešlé ze zpochybňovaného výběrového řízení musejí stavět několik týdnů? Proč se kvůli tomu musíme nechat omezovat v jinak plus minus plynulém cestování? Copak se tady nedají dělat jednoduché věci jednoduše?
Dobře, dobře, dost klení. Abych byl objektivní, přiznávám, že jsem zahlédl za poslední týdny několik značek a upravujících na přehledných úsecích rychlost směrem nahoru. Dokonce nám v ulici Na Radosti zrušili třicítku. Takže uznávám, že pár věcí nestojí úplně za houby, ale ta dálnice, má milá vládnoucí elitko, ta dálnice by si zasloužila o dost větší pozornost.
Jak asi víte, policejní prezident Vladislav Husák překračoval cestou do práce povolenou rychlost minimálně o polovinu. Dnes ovšem spadla klec, protože novináři si dali záležet a nachytali ho opakovaně při jízdě rychlostí 190km/h.
Kdyby měl tenhle chlapík autoritu, která přísluší policejnímu prezidentovi, nemusel by asi nic vysvětlovat. Prostě by řekl, že spěchal a všichni, kteří věří v jeho bezúhonnost, morálku, atd. by asi neřekli ani á, protože by všem bylo jasné, že když policejní ředitel spěchá, tak to asi není jen tak pro nic za nic.
Budoucí ex-ministr David Rath podal žalobu na viditelného Miroslava Macka. Chce milion a omluvu. Po pravdě řečeno, divil bych se, kdyby se celá aférka obešla alespoň bez omluvy a překvapuje mě, že se pan ex-ministr (to vyjadřování v budoucím čase mi jde docela dobře, ne?) rozhoupal až teď, když měl spoustu řečí o chudácích, kteří mu za to nestojí. Inu, třeba má hluboko do kapsy, co já vím. Každopádně ale svým zdravotnickým kolegům zubařům (kam je nutno započítat i doktora Macka) nařídil držet zubařskou pohotovost ve všech státních nemocnicích. Že by chtěl přilepšit také zubařům výměnou za viditelného Míru?
Míval jsem viditelné glosy docela rád, ale poslední dobou to s nimi jde z kopce. Naposledy jsem se dočetl, že pochybil-li jsi jednou, nelze prominout, klopýtneš-li podruhé. Ve stejném článku, kde se hned dvakrát dočtete o prodeji set — boxů. No řekněte, lze tohle ještě prominout? Nebo, že by nám vláda skutečně nechystala dotované set-top boxy, ale jen lacinější set-boxy? Jsou to ty, které si můžete strčit kam chcete a nemusí to být nahoru?
Bradavičnatý v televizi právě hází špínu na výsledky voleb, když tu náhle:
Dítě: Tatinku, kdo je ten pán? Tatínek: To je miláčku velmi odporné prase. Dítě (ukazuje prstem): Práse, práse …
