Co jsem začal rozum brát, chápu státy jako firmy. Sice větší než obvyklé firmy z okolí (i když Česká republika je prcek co do výkonu ve srovnání třeba s koncernem Volkswagen), ale pořád se tak na ně lze podle mě dívat.
Vrcholné politiky v souladu s tím chápu jako top management těchto firem. Stejně tak občany beru jako zaměstnance, ale zároveň i jako podílníky (každý má jednu virtuální akcii jakmile získá právo volit). Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že na každý rozdíl, který se jeví mezi státem a firmou na první pohled, lze najít po drobnějším zkoumání paralelu a věci do sebe zapadnou. Ne nadarmo jsou úspěšní manažeři v mnoha případech skvělými politiky a naopak.
Existují samozřejmě rozdíly mezi státem a firmou, které paralely nemají. Například výkonová motivace běžného zaměstnance je asi v průměru jiná než motivace občana a tak dále. Nicméně pro naše následující srovnání si dovolím tyto rozdíly zanedbat. Možná přijdeme společně v diskusi na to, že jsem zanedbávat neměl, ale člověk se pořád učí.
Pokračovat »
Je to zvláštní, jak na mě působí filmy z černého kontinentu. Když jsem se díval na tento a metr vedle mě spala moje žena, metr za mnou můj syn … Pokud jste ten film viděli, věřím, že chápete o čem mluvím.
Píše se, že jeden z nejostřejších kritiků ruského prezidenta, bývalý agent Litviněnko, byl otráven poloniem. V Rusku prý se ho odpadně vyrábělo tak 8 gramů za rok a to se potom prodávalo do Británie. Nicméně nikdo ho nepohřešuje. Tomu bych docela věřil.
Ať se vzalo kde se vzalo, docela by mě zajímalo, kdo a jak ho bývalému agentovi podal. Jednak je celkem slušně radioaktivní a kromě toho i velmi nepříjemně toxické. Jeden gram by stačil na zabití cca milionu lidí, což už mi přijde jako docela nechutná káva. Rozhodně, když už si dal vrah tu práci (pokud šlo skutečně o vraždu), je vidět, že asi nebyli s ex-agentem úplně nejlepší kamarádi.
Kromě toho, je zvláštní, že ex-agent neřekl světu nic zajímavého. Umíral poměrně dlouho na to, aby stihl vydat kdejaké svědectví, což mě přivádí k myšlence, že toho zase až tolik nevěděl. A pak bylo možná levnější sehnat si olovo (na které se polonium stejně po čase rozpadne) ve formě kulky a ukončit to celé bez rizika. Takže o co šlo? Zastírací manévr? Demonstrace síly? Nebo ex-agent prostě doma zanedbal izolaci proti radonu?
Fascinují mě lidé, kteří dokážou s ledovým klidem předčítat o zániku světa v nukleární válce. Obzvlášť dobří jsou ti, kteří to čtou z vlastního papíru a tvrdí, že to vypočítali přísně vědeckou metodou z textu náboženské literatury. V ideálním případě ještě dokládají svá tvrzení předpovídáním vražd Izraelských premiérů s pravděpodobností 6000:1, útoků na světové metropole a pravděpodobně by dokázali hravě předpovědět i kvalitu vaší zítřejší stolice. Mrkněte se na to a pro osvěžení mysli ještě na toto. Kdyby to nestačilo, přečtěte si Šifru mistra Leonarda, potom se mrkněte na nějakou německou scifárnu a nakonec sem nebo, pokud se doma nudíte, třeba sem. Věříte něčemu z právě vyjmenovaného seznamu?
Viděl jsem Slzy slunce, když šel ten film v českých kinech. Hotel Rwanda několik let poté při stejné příležitosti.
Oba filmy se kvalitativně liší, ale mnoho věcí mají společných. Například, když jsem viděl poprvé Slzy slunce, myslel jsem si, že to je hranice, kam se dá posunout filmové násilí a zobrazovaná válečná brutalita (v hantýrce MPAA se tomu říká strong war violence). Když jsem viděl ve filmu Hotel Rwanda scénu, v níž se Paul Rusesabagina vrací se svým pomocníkem v malém náklaďáčku podél řeky a jedou několik minut po cestě hustě dlážděné lidskými těly, udělalo se mi fyzicky špatně (v hantýrce MPAA je to appeal for violence and disturbing images).
Nobel Peace Prize for 2005 is to be shared, in two equal parts, between the International Atomic Energy Agency and its Director General, Mohamed ElBaradei, for their efforts to prevent nuclear energy from being used for military purposes and to ensure that nuclear energy for peaceful purposes is used in the safest possible way.
Maybe a little bit surprising, but in my opinion, wise decision. It emphasized the power of nuclear energy in today’s world and the importance of it’s peaceful use. Hopefully our children will not fear.
Links: full press release
