Není to tak dávno (vlastně pár hodin), co jsem potkal jednu milou mladou dámu na Slovensku. Virtuálně.
Povídali jsme si o běžných věcech a málem jsme založili Engeorův fanklub. Nakonec k tomu nedošlo, protože asi nejsme dost nadšení institucionalisti. Povídali jsme si dál a já měl úsměv od ucha k uchu v ksichtě dobře hodinu. Bylo to ve všedním dni velmi nevšední, všichni okolo si asi mysleli, že jsem se zbláznil a já se jim fakt nedivím.
Pokračovat »
Stále častěji navštěvuji různé blogy, osobní stránky a podobné legrácky. Viděl jsem jich už nepočítaně, denně až několik desítek nových, podle toho na co mě kdo upozorní, kdo má dobrý komentář v kdejaké diskusi, atd. Bohužel větší než malé množství těchto stránek hyzdí komentářový spam, průvodní jev anonymity, odporný nešvar čtenářů elektronických médií.
Once upon a time warp, there will be the Road to nowhere, leading to … mostly nowhere. Close to Road to Somewhere and Road to Anywhere. High quality static website created without any RAD tool (except the validators) during 6 hours of fun.
I guess that it’s maybe the one of 3 or 5 school projects this semester which have been created by the independent individuals, others are mostly the results of team work or are completely made by somebody else.
Three days to the elections. The situation is running a little bit higher. The Czech blogosphere is filled with articles about more than probable crimes of current government and with witnesses of their totalitarian practices. Of course including current and the previous prime ministers and their close cooperatives. Spoliation, murders, maladministration, corruption, dirty business practices and almost everything else you can imagine.
Pat Eyler interviewed famous Zed A. Shaw at O’Reillynet. The full interview is a definitive must read not only for the very true definition of the word enterprise.
Zed A. Shaw is highly respected professional software developer, author of SCGI, Mongrel and too many other things to be mentioned. He also writes cool articles on programming from the real life perspective and his future is so bright that he must wear shades even at night.
Kamarád Ondřej mě dnes upozornil na opravdu povedený web. Je to oficiální homepage právě zanikající strany. Hodí se mi to do krámu, protože cestou z Brna, jak jsem tak koukal u dálnice na bigboardy s politickými ksichty, mě napadaly slogany Chceme i vaši poslední korunu!, Do konce života poctivý chleba a státní vodu pro všechny!, Sedřít z vás kůži, otravní voliči!, Za naše plnější koryta! a tak dále.
Právě zanikající strana na to šla od lesa. Najali si PR agenta, který jim za poslední peníze v kase (plus trochu toho dobrého slova a příslib plytkého sexu s předsedou) stvořil program jako na míru ušitý pro tu část obyvatelstva, kterou nikdy nenapadlo nikoho oslovit, protože nechodí k volbám.
PLAYSTATION 3 prý navždy změní podstatu hraní a zábavy. Myslím, že všichni o ní víme víc než dost, ale nikdo nevěděl, kdy to přijde.
Pročetl jsem už opravdu hodně blogů a jen málo z nich ve mně zanechalo dojem, že je tvoří lidé psychicky zcela zdraví. Velká část autorů otevřeně přiznává, že jsou buď schizofrenní, xenofobní, či jinak postižení. Předpokládám tedy, že všichni něčím trpíme (většinou zcela anonymně).
Přesto (nebo možná právě proto) píšeme na web a vytrvale zlepšujeme náš sloh. Jenže pokud bychom vycházeli z toho, že dneska píše na web už prakticky každý, pak se může zdát, že celá společnost je poněkud duševně chorá. Je to jen můj dojem nebo to prostě pod rouškou anonymity vyhřezlo na povrch? Pokud to tak bylo celou dobu, jedná se pořád ještě o duševní choroby nebo už je to úplně normální? Nebo je to normální jen ve stále rostoucí blogosféře? Jsou skutečně všichni bloggeři postižení nebo si na to jen hrají? Existuje vůbec duševně zdravý blogger? Dostanete velkolepý unijní grant, když ho najdete?
Asi jste nemohli přehlédnout, že jeden policista trošičku pošťuchoval na prvního máje jednu mladou dámu do auta a najednou je z toho causa magnifica. Pokud ji pošťuchoval trošku víc a nedělali to pod rozkvetlou třešní, měl by být potrestán, o tom nemůže být sporu. Kolotoč, který se ale rozjel pod taktovkou premiéra Paroubka, je ukázkovým příkladem toho, jak si může politik před volbami báječně přihřívat svoji polívčičku během nádherného surfování na vlnách veřejného mínění.
Četli jste už rozhovor s Jiřím Krampolem? Plyne z něj poučení, že není radno vycházet opilý na veřejnost a poznání, že nízkorozpočtový bulvár otiskne opravdu všechno. Pokud si chcete spravit náladu, mrkněte na Simpsonovi.
