Bojovníkem za legalizaci proti své vůli

Nezvykle často poslední dobou komentuji na různých webech příspěvky typu „… ale kvůli mně nikdo nezačne používat ODF, takže musím krást software“ a podobně. Stávám se tak bojovníkem za legalizaci proti své vůli. Ve skutečnosti je to totiž boj proti omezenosti, lenosti a alibismu. Stojí mě to sice čas, ale narozdíl od ostatních prostě nezůstanu stát v koutku a shrbeně se dívat, jak mi někdo říká, co mám dělat nebo jaký software si kvůli tomu musím koupit. Jsem svobodný, mám právo volby a nikdo mě beztrestně nemůže nutit krást.

Když se na to dívám pragmaticky, v příspěvcích je většinou věta, která vyjadřuje fakt, že autor příspěvku je líný nebo neschopný zlepšit kvalitu svého života. Typicky jde o to, že někdo po autorovi chce dokument v uzavřeném formátu (například .doc.xls generované kancelářskými produkty nadmamutí softwarové společnosti). Autor se obvykle vymlouvá na to, že on sám přece nepřesvědčí druhou stranu, aby mu akceptovala nějaký pěkný otevřený formát a kvůli tomu musí krást software.

Jsem toho názoru, že nikdo nemůže nařídit v jakém formátu si budeme vyměňovat dokumenty, je to věc dohody.

Někdy může být podstatné zvládnutí konkrétního formátu. Například při výměně velkých objemů business critical dat se buď na formátu dohodneme nebo ne – a buď spolu budeme úspěšně obchodovat nebo ne. Můj náklad na zakoupení něčeho, co generuje formát protistrany obvykle nepřevýší můj zisk, bude to pouze směšný zlomek hospodářského výsledku.

Největším problémem jsou zřejmě školy, které vyžadují pro 1 konkrétní předmět (většinou se jmenuje Informatika 1 nebo Kancelářské aplikace) zvládnutí konkrétního kancelářského balíku. To je skoro stejné, jako by se v prvních třídách základních škol vyžadovalo ovládnutí plnicího pera M!croPero model 2009.

Drobný rozdíl v tom ale přece jen je. Škola může dát svým studentům k dispozici software pro nekomerční použití za extrémně výhodných podmínek, takže důvod krást zase neexistuje. Pokud je škola příliš finančně omezená (ona totiž ty licence pro studenty také musí nakoupit) nebo licence poskytnout z nějakého jiného důvodu nemůže, pak jistě existuje instituce zvaná Akademický Senát (od sklepa až po půdu plná volených zástupců), na kterou by se studenti měli obracet v případě, že je někdo de facto nutí k užívání nelegálního software. Pokud to nepodají takhle vyhroceně, jako to zde podávám já, musejí dosáhnout změny.

Odkazy:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.