Nakonec jsem odcházel z práce po půlnoci. Všechno úhledně zabalené, orazítkované záruční listí, et cetera. Dojel jsem na poštu o půl jedné. Na hlavní poštu. V půlmilionovém městě. Měli zavřeno, jak jinak. Naštěstí noční provoz funguje od jedné.
Když jsem dojel na kolej, party byla v plném proudu. Chodba obsazená lidičkami, dveře do pokojů otevřené, stereo na hranici fyzikálních zákonů. Slyšel jsem to, už když jsem stál venku před kolejí, ale říkal jsem si, že asi blbnu, protože kdo by si pouštěl muziku tak nehorázně nahlas ve dvě v noci, že.
Než jsem se dostal ke svým dveřím, asi desetkrát jsem se představil (občas i opakovaně), s díky odmítl asi půl litru čistého alkoholu v laciném roztoku z jablek, popovídal si s několika lidmi o tom, jak se jim pěkně studuje a jaké jsou jejich růžové plány. Také jsem si vyslechl, že nevypadám zle na svůj věk a nějaká mladá dáma se mě začala vyptávat, jestli si nemyslím, že jsem se sexem začal brzy. Na to jsem odvětil, že za mých dob byla prostě jiná doba. Mám pocit, že jsem tomu v tu chvíli snad i věřil.
Před svým pokojem jsem se dozvěděl od chlapce, který tam právě rozváděl diskusi o Kurtovi Cobainovi a vraždě J.F.Kennedyho, že vypadám jako docela šťastný chlap (mluvil spisovně, neboť, jak jsem se dozvěděl záhy, byl z Ostravy a rád se tam vrátí).
Když jsem byl už jenom ve spodkách, vtrhla mi partička do pokoje a povídali, že mám jít s nimi pít. Vysvětlil jsem jim, že toho mám za dnešek tak akorát dost a pokud budou otravní, že tam půjdu a vypiju jim všechen líh i s tou břečkou, ve které je namočený. To vzbudilo všeobecné veselí, takže jsem musel přiznat, že pít skutečně nebudu a to ani pod nátlakem. Dal jsem si s nimi cigárko, zúčastnil se opravdu vysoce intelektuální (naštěstí poměrně krátké) debaty na téma Grunge a vliv Nirvany na budoucí generace a asi do tří se pak marně snažil usnout. Kolem třetí naštěstí začali studenti odpadávat a pak jsem asi usnul, protože víc si nepamatuji.
Ráno mě vzbudila uklizečka v sedm, protože se mi válelo pár studentů (někteří, ehm, no, nebyli úplně oblečení) v předpokoji a všude byl skutečně kvalitní humus. Zákaz kouření v celém areálu vyzníval v záplavě nedopalků skutečně jen symbolicky. Vysvětlil jsem slečně uklizečce, že plně chápu její rozhořčení, ale že jak jistě uzná, bylo by ode mě poněkud nekolegiální kolegy budit. Podívala se na mě pohledem sedmdesátileté životem protřelé dámy, vešla do koupelny a po chvilce se vrátila s kýblem vody. To už jsem tušil, která bije a zdekoval se. Za okamžik se ozval příšerný kravál a ke mně vtrhli dva týpci. Byl to vodník Česílko a jeho kámoš.
Po chvilce přesvědčování se octli opět na chodbě a já se ještě hodinku marně pokoušel usnout. Plyne z toho poučení, že bydlet na koleji by člověk měl jen dokud nedosáhne věku, kdy už se mu nechce každou noc nezřízeně chlastat. A taky, že kdyby si to pan Cobain nenechal projít hlavou, mohlo nám být o něco veseleji.
Poznámka: Podobnost výše popsaného příběhu s realitou předchozí noci je čistě náhodná. Skutečné osoby nejsou v žádném případě podobné nikomu.