V třicáté páté minutě dvacátého čtvrtého dílu Portrét duše seriálu Dobrodružství kriminalistiky.
Já: Myslim, že on to zapálil, aby mohl hrdinně zachraňovat.
Brat: No, u žhářů je ta deviace často mezistupeň pro něco horšího.
Já: Jako třeba co?
Brat: Třeba otravovač vody a tak. Může i ublížit lidem.
Já: No jo, ale já si řikám, že za tím vždycky musí být další motiv.
Brat: Toho člověka to prostě uspokojuje.
Já: No jo, jenže žhářství … Copak může někoho uspokojovat, že zapálí barák?
Brat: A co třeba masoví vrazi, ty to prostě uspokojuje. Mají z toho třeba pocit moci, že můžou někomu vnutit svoji vůli.
Já: Ale né, to si pleteš, to jsou komunisti.
Brat: No, vlastně je to to samý.
(o chvíli později, když jsem psal tuto myšlenku dne)
Já: Brácho, číslovky se píšou vždycky dohromady? Dvácátého čtvrtého a tak?
Brat: No, číslovky, to je těžká věc, morfologie a tak. Sice z toho dělám v pátek zkoušku, ale znáš to, doufám, že se mě zeptají co jsou podstatný jména.
Poznámka: Přepis není slovo od slova.
