„Tak jak to vypadá s králíkošnekem? Máte hotovo?“ zeptal se nablýskaný vedoucí v ještě nablýskanější kravatě.
„Ehm, jistě, Messier se má výborně,“ zamyšleně odpověděl neoholený muž v bílém plášti aniž by zvedl hlavu od mikroskopu a pokynul směrem do kouta místnosti.
„Hej, slemejši!“ zavolal vedoucí směrem k neurčité hmotě, která se tetelila na židli.
Hmota se tetelila dál, což vedoucího popudilo.
„Říkal jsem vám, že musí reagovat na lidskou …“ začal povykovat vedoucí, ale než mohl chrlit hrozby, na krku mu přistály čtyři přední zuby králíkošneka.
„No, tak, hochu, klídeček, to je jenom vedoucí,“ sundal opatrně králíkošneka a zašermoval před vedoucíma očima injekční stříkačkou vzor M27.
„Tohle vám teď píchnu, jinak je do minuty po vás,“ pravil klidně. V ruce natažené dostatečně daleko od těla držel hmotu, která se před okamžikem chystala prokousnout vedoucí hrdlo.
„Íííííík,“ zavřeštěl vedoucí, když se mu jehla zapíchla do sedacího svalstva a poté se okamžitě sesunul k zemi.
Muž v bílém plášti pohladil králíkošneka a s lítostivým pohledem ho odložil na původní místo. Nebýt vedoucí oslizlé hmoty na zemi, scéna vypadala docela klidně.
„Záznamník,“ vyslovil vědec do prostoru. „Poznámku k subjektu králíkošnek vzorek 547. Negativně reaguje na slovní urážky, budoucnost nejistá. Konec poznámky.“

Zabouchl dveře od bytu a stále ještě v bílém plášti postavil vodu na čaj. Vynikající nový vzorek Sa vám bude páčit, šéfko voněl skutečně lákavě.

Voda se zbarvila temně žlutě, po minutě přešla do sytě oranžové a nakonec se ustálila v syntetické modré. Přesně takovou má mít každý správný čaj, proběhlo mu hlavou.

Usrkl a mozek mu explodoval záplavou chutí, barev, tónů a nepopsatelných vjemů třetího druhu. Mhmm, velmi dobře, pomyslel si a znovu upil. Obraz se mu vytratil a byl v mžiku nahrazen novým. Zároveň ucítil vůni trávy po dešti a rozhlédl se po nekonečné zelené louce. Jářku, opravdu skvělý vzorek, proběhlo mu hlavou. Polkl další doušek mocného nápoje a zavřel oči. Velmi velmi dobře …

Sedí sám v luxusním kupé a dívá se z okna. Skalnatá krajina pomalu ubíhá za obzor. Po pár minutách skal ubývá, v dálce je vidět široká řeka. Transportér se blíží a už lze rozeznat jednotlivé lodě, které se nechávají líně unášet proudem. Tři kilometry dlouhý most Porozumění a řeka mizí. Poslední pohled na nádhernou jachtu jako vystřiženou z katalogu Dovolená vašich snů. Krajina monotónně ubíhá. Skály vystřídaly smíšené lesy, venku se pomalu stmívá a v kupé se rozsvěcí tlumené světlo. Vynořuje se měsíční kotouč s oběžnicemi Eurohabitat. Lákavý pohled.

Vzpomínka na poslední výlet mu zvedá koutky úst. Znovu se dívá do těch hlubokých očí plných porozumění. Znovu drží její ruce. Jakoby cítil její pohlazení.

„Nevrátím se dolů,“ jím projede jako blesk. Bolí to. Ví, že nemá smysl se ptát.

Koutky pomalu padají, oči se zavírají, takřka neslyšitelný zvuk a jemné kolébání transportéru uspává, obrazy i pocity se slévají v jedno …