Položil sluchátko a na jeho mohutný pracovní stůl odkápla další krůpěj potu. Byl to už třetí telefonát v jednom dni. Začal se mu zvedat žaludek. Už potřetí proklel důchodce z Vysočiny. Účetnictví jeho trafiky je neprůhledné jako olověná deska a novináři si na něm vybíjejí zlost. Vybavil se mu nedávný povolební kolaps a série zbytečných vyšetření. Je ještě chlapík, však on jim to ukáže!

O několik ulic dál se pod vousy usmíval strašák. Jeho kancelář byla o poznání menší a deska stolu rozhodně nebyla vyrobena z jednoho kusu. Právě položil telefon, jeho kancelář byla zalitá čerstvým březnovým sluncem a on věděl, že má z poloviny vyhráno. Právě totiž mluvil s druhem ve zbrani, který mu posílá kopie smluv podepsaných důchodcem z Vysočiny. Zase byl o krůček blíž sociální nezávislosti. Hlavně neustoupit ani o píď!

Za několika drobnými pahorky, řekou a ještě kouskem cesty Metrem právě diskutovali dva muži. Prvnímu se na opasku vršil pupík a budil dojem seriózního bankéře v nejlepší formě. Druhý byl ve srovnání s ním ještě mladíček, možná byste našli pár kapek mléka, které mu právě stekly po bradě. Byl v nejlepší formě poslední dva roky, kdy pomáhal staršímu muži udržet se na vrcholu. Jeho nejsilnější stránkou bylo vyjednávání. Když nakupoval lidi. Když lidi prodával. Z výrazu jeho tváře se dalo vyčíst, jak moc je sám se sebou spokojený. Až skončí se zákulisní politikou, půjde dělat manažera fotbalovému klubu. Nakupování lidí mu šlo opravdu výtečně.

Podívej, tak co kdyby nějak obzvlášť ošklivě zmizel? začal starší.

Nás nikdo podezírat nebude, to je asi fakt. Mám to zařídit? zeptal se mladík a ve tváři se mu objevil spiklenecký úsměv.

Řekl jsem snad něco takového? mrkl seriózní muž.

Rozumím. Spolehni se, mrkl mladší.

Strašák se podrbal na nose. Svědění nosu ho totiž posledních pár dnů prakticky nepřecházelo.