Začetl jsem se do rozhovoru s prezidentem Václavem Klausem na serveru lidovky.cz. Učarovala mi tam jedna věta. Vlastně jedno slovo. Pan prezident totiž řekl, že v noci přemýšlí nad projevy, které ráno nadiktuje paní sekretářce. Ta paní dělá nejen u sekretářky strašně moc. Je v tom vyjádření určité úcty k člověku, což se od pána, který se jako premiér a předseda stal živým obrazem arogance, nedá očekávat.

Vzpomínám si na rozhovor s jedním členem ODS, se kterým jsem se před lety bavil v předražené kavárně o účasti na sebevražedném podniku. Zeptal se, co říkám na Klause. Odpověděl jsem mu, že ho neznám, ale mám pocit, že občas věci přehání a jako člověk se má ještě rozhodně co učit. Bylo mi kolem dvaceti a až o pár let později mi došly všechny souvislosti.

Dnes samozřejmě pana prezidenta také neznám, naše světy jsou na hony vzdálené, ale mám pocit, že to samé už bych říct nechtěl. Bohužel nevím, jestli opravdu ještě slyšíme slova Václava Klause nebo už k nám jeho ústy hovoří tým poradců. Jestli je to stále on nebo jeho mediální obraz — maska, kterou je těžké sejmout. Každopádně změna mediálního obrazu od arogantního k uctivému je sakra velký skok.