Říká vám to jméno něco? Pokud ne, tak si ve zkratce řekněme, že Herostratus byl chlapík, který — jen proto, aby se zapsal do historie — zapálil před 2 364 lety Artemidin chrám. Protože stavba byla v toptenu své doby a nikdo neměl zájem na spálení dalšího chrámu nějakým Herostratovi podobným hejskem, odsoudili ho šmahem k smrti. S tím asi Herostratus tak nějak počítal, ale možná nečekal, že součástí rozsudku bude zapovězení jakékoli zmíňky o něm na věky věkův. Co pravděpodobně nečekali soudci, byl důsledek.
Přestože bylo Herostratovo jméno zapovězeno, dnes si o něm čteme jako o klasickém případu Streisand efektu, což je jev popsaný paradoxně až o 2 359 let později. Tehdy totiž požadovala jedna hasnoucí hvězda stažení fotky svého domu z Internetu, v důsledku čehož se tato fotka prakticky přes noc stala na pár dnů v síti nejpopulárnějším obrázkem.
Takových případů je samozřejmě víc. Stovky let před Kristem to byla možná záměrná zmíňka v letopisech, dnes je to sport. Na Internetu najdete ve velmi krátkém čase stovky tisíc dobrovolníků, z nichž většina ani nebude vědět proč, ale velmi ochotně a zcela zdarma rozšíří libovolnou informaci — stačí, když bude mít lehkou příchuť nelegálna. Ať už ve formě duplikování informace na svém webu nebo formou odkazování na web, který má být předmětem cenzury, informace se bude šířit, eh … rychlostí myšlenky.
Těchto následků si totiž během velmi krátké doby (obvykle se jedná maximálně o hodiny) všimnou roboti, kteří indexují webové stránky pro účely vyhledávání, to způsobí lavinovitý ohlas a tak dále a tak podobně. Důsledky asi nemusím popisovat.
Univerzální rada (hlavně pro kuchyňářské šéfy) zní: Pokud chcete, aby se o něčem vědělo opravdu hodně a opravdu všude, pokuste se to nechat soudně zakázat.
