Platíme si za ochranu

Možná se někomu bude zdát, že platit si ochranu bylo běžné v USA po italské přistěhovalecké vlně. Občané, zpravidla podnikatelé, platili mafii, aby se jim nestala nějaká ošklivá nehoda. Kdyby nezaplatili, stálo by je to nejdřív hromadu peněz (zpravidla za opravy), nakonec by museli podnikání zavřít a mohli by si gratulovat, pokud by se nikomu nic nestalo. A přesně tak to funguje i dnes.

Číst dále

Elektronický obchod s nářadím

Stává se mi poměrně často, že potřebuji ve firmě nakoupit nářadí na konkrétní akci. A akci obvykle potřebujeme provést co nejdříve. Vyzkoušeli jsme už celou řadu obchodů, ale zatím jsem nenašel nikoho, kdo by byl schopen expedovat v den objednání a tím pádem dodat objednané nářadí následující pracovní den. Přitom jsem jiný elektronický obchod poměrně dlouho provozoval, vím jak takovou věc poměrně jednoduše a levně udělat, takže to rozhodně nepovažuji za nemožné.

Číst dále

Ukradli nám kočárek

Ze zamčených společných prostor, přímo před dveřmi od bytu, kde nám stával kočárek, už žádný nestojí. Nebyl drahý a rozhodně nebyl v nejlepší kondici. Moje žena strávila dlouhé hodiny tím, že na něj šila nový potah. Je mi toho kočárku líto. A upřímně, tady se dostávám do situace, při které jsem si jistý, že vidět toho člověka jak kočárek krade, vyběhl bych s dvoukilovým kladivem ve snaze přitlouct mu v afektu prsty ke schodům.

Číst dále

Defektní zvířátka

Mezi novými aplikacemi zdarma jsem objevil Adobe Ideas. Zdá se být na iPadu ideálním nástrojem pro člověka, který vůbec neumí kreslit, až na absenci exportu v nějakém rozumném formátu (standardním výstupem je PDF a obrázek je – jak se dalo čekat – v postscriptových křivkách). Má to výhodu ve velikosti souboru, která dosáhne zpravidla několika kB, protože obrázek je popsán vektorově, ale zase se tak úplně nehodí k publikaci na webu. Účel ale tato aplikace splňuje dokonale.

Číst dále

Krizové řízení vs. populismus

Co jsem začal rozum brát, chápu státy jako firmy. Sice větší než obvyklé firmy z okolí (i když Česká republika je prcek co do výkonu ve srovnání třeba s koncernem Volkswagen), ale pořád se tak na ně lze podle mě dívat.

Vrcholné politiky v souladu s tím chápu jako top management těchto firem. Stejně tak občany beru jako zaměstnance, ale zároveň i jako podílníky (každý má jednu virtuální akcii jakmile získá právo volit). Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že na každý rozdíl, který se jeví mezi státem a firmou na první pohled, lze najít po drobnějším zkoumání paralelu a věci do sebe zapadnou. Ne nadarmo jsou úspěšní manažeři v mnoha případech skvělými politiky a naopak.

Existují samozřejmě rozdíly mezi státem a firmou, které paralely nemají. Například výkonová motivace běžného zaměstnance je asi v průměru jiná než motivace občana a tak dále. Nicméně pro naše následující srovnání si dovolím tyto rozdíly zanedbat. Možná přijdeme společně v diskusi na to, že jsem zanedbávat neměl, ale člověk se pořád učí.

Číst dále