Movies

Do you have some movie related information to share?

O čem se (ne)mluví

Screenshot / Výřez / YouTube.com Poslední dobou se sem tam objeví v médiích zpráva, že žáci základních škol natáčejí krátká videa, ve kterých zesměšňují své učitele, natáčejí rvačky mezi sebou, objevily se i záběry vpichování drog a podobné perly (sviním). Kapánek ujeté, řekl bych.

Otázka zní: Kdo na tom dokáže vydělat jako první? Dočkáme se placených webů s podobnou tematikou? Řekl bych, že už brzy. Nebo už je máme a jen jsem je přehlédl?

Kino, nekino, multikino, co na tom sejde?

Chodíval jsem pravidelně do kina. Velmi pravidelně. Měl jsem kamarády a kamarádky, kteří se mnou chodili do kina rádi. Stačilo zavolat. Když přišla multikina, začali jsme chodit nějak méně. Nebylo to ale těmi multikiny, která nemají tu správnou atmosféru, prostě se nám změnily priority a my se museli víc učit, víc přebalovat děckám plenky, víc pracovat, víc dělat to či ono. Na kino nezbyl čas.

Mám rád filmy. Strašně rád. Jsem v podstatě filmový fanatik. Když se ke mně dostane nový film, prostě to nevydržím a musím se na něj podívat. Všechno jde stranou, priority nepriority. Nemám totiž zrovna plenkací dítě, jedinou prioritu, která by dostala přednost.

V běžném měsíci vidím kolem pěti až deseti filmů, jak kdy. U většiny dokážu odhadnout část děje nebo od určité chvíle podstatu děje celého. Potom si připadám podvedený. Ale čas od času se přistihnu, že jsem netušil, co bude následovat. Kvůli tomu se také vlastně dívám. Pro překvapení z děje. Ovšem nejen kvůli tomu.

Oceňuji herecké výkony, humor, skvělé režiséry a koneckonců i filmový design (naposledy například v neskutečném propadáku Ultraviolet, který nemá žádný jiný klad). Umím ocenit skvělé titulky legend jako jsou Kareninová a Fuka, ale kvůli nim už dávno do kina nechodím (sorry, Franto).

Číst dále

Quote of the day #1

V třicáté páté minutě dvacátého čtvrtého dílu Portrét duše seriálu Dobrodružství kriminalistiky.

Já: Myslim, že on to zapálil, aby mohl hrdinně zachraňovat.
Brat: No, u žhářů je ta deviace často mezistupeň pro něco horšího.
Já: Jako třeba co?
Brat: Třeba otravovač vody a tak. Může i ublížit lidem.
Já: No jo, ale já si řikám, že za tím vždycky musí být další motiv.
Brat: Toho člověka to prostě uspokojuje.
Já: No jo, jenže žhářství … Copak může někoho uspokojovat, že zapálí barák?
Brat: A co třeba masoví vrazi, ty to prostě uspokojuje. Mají z toho třeba pocit moci, že můžou někomu vnutit svoji vůli.
Já: Ale né, to si pleteš, to jsou komunisti.
Brat: No, vlastně je to to samý.

Číst dále

Tears of the Sun & Hotel Rwanda

Viděl jsem Slzy slunce, když šel ten film v českých kinech. Hotel Rwanda několik let poté při stejné příležitosti.

Oba filmy se kvalitativně liší, ale mnoho věcí mají společných. Například, když jsem viděl poprvé Slzy slunce, myslel jsem si, že to je hranice, kam se dá posunout filmové násilí a zobrazovaná válečná brutalita (v hantýrce MPAA se tomu říká strong war violence). Když jsem viděl ve filmu Hotel Rwanda scénu, v níž se Paul Rusesabagina vrací se svým pomocníkem v malém náklaďáčku podél řeky a jedou několik minut po cestě hustě dlážděné lidskými těly, udělalo se mi fyzicky špatně (v hantýrce MPAA je to appeal for violence and disturbing images).

Číst dále