Historie
Přesné důkazy o existenci různých druhů životního pojištění máme už ze starověku, kde u kulturních národů vznikají rozmanitá sociální zařízení, která lze považovat za předchůdce majetkových a životních pojištění. Jsou dochovány zmínky o zájmových skupinách lidí, kteří se finančně zabezpečovali pro případy invalidity, úmrtí a pohřbů. V šestnáctém století se zrodilo životní pojištění, jak je známe dnes. První zaznamenaná životní pojistka byla uzavřena 18. června 1583. Tehdy pan Richard Martin uzavřel smlouvu na život Williama Gybbonse na období 12 měsíců na pojistnou částku 382 liber (pan Gybbons zemřel 9. června 1584).
V 18. století byly v Anglii zavedeny zákony k systematičtějším základům životního pojištění. Až do té doby mohli jednotlivci uzavírat životní pojistku na kohokoliv, např. na vojáky odcházející do války, s nadějí, že osoba zemře a majitel pojistky rychle zbohatne. Roku 1708 bylo zakázáno sázet na válku a roku 1774 byl zaveden pojem pojistný zájem (majitel pojistky musel prokázat, že smrtí pojištěného finančně tratí).
Posledním krokem k dotvoření základů životního pojištění byly vědecké základy výpočtu pojistného. V roce 1756 odmítli pojistit matematika Jamese Dodsona vzhledem k věku, protože v jeho 46 letech to považovali za přílišné riziko. Dodson tedy prostudoval dostupné údaje o průměrné délce života, náhrobky, knihy narození, atd. a výsledkem jeho snah bylo vytvoření tabulek prémiových sazeb. Každý by mohl nechat pojistit svůj život za určitou částku peněz na určitý počet roků. Vše, co musel klient udělat, bylo zaplatit paušální roční pojistné vypočítané podle věku a pojistného období smlouvy. Dodson rozprostřel riziko na celou skupinu a riziko klienta na období smlouvy. Vysoké náklady pojištění staršího klienta se vyrovnaly nižšími náklady, když šlo o klienta mladšího.
V českých zemích (resp. české části tehdejší Habsburské monarchie) bylo moderní životní pojištění zavedeno prakticky až roku 1909 v České pojišťovně. V ČR byl v roce 1991 přijat nový zákon O pojišťovnictví 185/1991 Sb., který zrušil desetiletí přetrvávající monopol České pojišťovny. Zákon současně zavedl instituci státního dozoru nad pojišťovnami, která působí v rámci ministerstva financí.
Tento zákon také obsahuje ve své době nepřísnější ustanovení o pokutách za jeho nedodržování (až 100 milionů Kčs).
Současnost
Dnes působí na našem trhu 27 velkých pojišťoven (členů České Asociace Pojišťoven), které poskytují životní pojištění (pod různými lákavými názvy). U většiny je v kombinaci s pojištěním úrazovým, pojištěním invalidity a pojištěním dalších životních rizik.
V českých podmínkách je životní pojištění stále oblíbenější pro své nesporné přednosti spočívající zejména v zajímavém zhodnocení úspor a v úsporách na dani z příjmů fyzických i právnických osob.
V roce 1995 se životní pojištění na trhu pojištění podílo 27,5 %, na konci roku 2004 tvořily životní pojistky téměř 40 % veškerého předepsaného pojistného.
Princip životního pojištění
Cílem životního pojištění je finančně zajistit osoby blízké (manželku, děti) v případě smrti klienta. Životní pojištění je určeno tedy hlavně pro osoby, které potřebují pokrýt riziko vlastní smrti ať již proto, že živí rodinu, nebo že splácí úvěr. V případě smrti pojištěného, u některých variant i za podmínky dožití v pojistné smlouvě sjednaného věku, vyplácejí pojišťovny sjednané plnění.
Státní příspěvek
U životního pojištění má státní podpora formu odpočtu ze základu daně z příjmů fyzických osob, stejně jako tomu je u penzijního připojištění. Pro přiznání státní podpory musí být pojištění uzavřeno do 60 let věku minimálně na dobu 5 let. Od roku 2004 je stanovena ještě podmínka minimální pojistná částky, která pro pojištění do doby 15 let činí 40 tisíc Kč a pro delší pojištění 70 tisíc Kč.
Pokud přispívá zaměstnavatel na životní pojištění svého zaměstnance, může si odečíst ze základu daně z příjmů právnických osob až 8 000 Kč ročně na jednoho zaměstnance. Z částky příspěvku zaměstnavatele na životní pojištění neplatí zaměstnanec navíc ani sociální, ani zdravotní pojištění. Při příspěvku ve výši 8 000 Kč ročně tak může zaměstnavatel za rok ušetřit 2 800 Kč na zaměstnance.
Rozdělení životních pojištění, jejich výhody a nevýhody
Životní pojištění existuje jako samostatný produkt, tzv. rizikové životní pojištění, které kryje pouze riziko smrti klienta. Pojištěný platí výlučně za to, že je pojištěn na určitou částku při úmrtí před ukončením pojištění. Nevýhodou tohoto pojištění je skutečnost, že veškeré zaplacené pojistné propadá pojišťovně. V případě, že se pojištěný dožije konce doby pojištění, nedostane od pojišťovny nazpět vůbec nic. Další nevýhodou je i to, že prostředky vložené do pojištění si nelze odečíst ze základu daně. Naopak výhodou je cena pojištění, kdy rizikové životní pojištění je nejlevnějším pojistným na smrt. Tento druh pojištění se sjednává většinou v případech kdy banka poskytuje úvěr a požaduje pro jeho poskytnutí také krytí životní pojistkou (uzavřenou zpravidla u stejného nebo majetkově spřízněného ústavu).
Kapitálové životní pojištění kryje smrt klienta a je při této formě životního pojištění je garantována výplata dohodnuté částky po skončení pojistné doby nebo vyplacení této částky během pojistné doby při úmrtí pojištěného. Vzhledem k bezpečnosti investic pojišťoven a kvůli zabezpečení schopnosti pojišťoven hradit včas své závazky k pojištěným, jsou ale způsoby investování pojistného velmi přísně regulovány právními předpisy. Peníze z pojistného jsou nejčastěji investovány do termínovaných vkladů a dluhopisů, které poskytují relativně nízké výnosy (v současnosti kolem 5 – 6 % p.a.). Jedná se tedy o velmi jistou formu spoření s nízkou likviditou a výnosy nad úrovní inflace.
Důchodové životní pojištění je variantou kapitálového životního pojištění. Pouze je místo jednorázově vyplácené částky, vyplácen klientovi důchod. Ostatní parametry jsou většinou naprosto shodné. Svými charakteristikami se pak velmi blíží penzijnímu připojištění, hlavním rozdílem je pokrytí rizika úmrtí.
Charakter investičního životního pojištění je od kapitálového pojištění naprosto odlišný, i když mohou na první pohled vypadat zcela stejně. U investičního pojištění se klient zavazuje platit pravidelné pojistné, které pojišťovna pouze virtuálně eviduje na účtu a strhává si případné rizikové pojistné (pokud je pojištění kryje i riziko smrti) a ostatní související náklady. Pojišťovna tak zdánlivě vede klientovi účet, čerpá z něj poplatky a rizikové pojistné, ale není zavázána k v výplatě pevně stanovené částky na konci pojistné doby. Výhodou investičního pojištění je především jeho výnosnost, která je vyšší než v případě pojištění kapitálového. V případě, že si pojištěný nesjedná investiční pojištění pro případ smrti, nestrhává si pojišťovna z jeho účtu rizikové pojistné — pojištění pak slouží pouze jako spoření, ovšem s právním statutem pojištění. Investiční pojištění je vhodné pro ty, kteří chtějí spořit do různě zaměřených podílových fondů.
Všechny výše uvedené varianty existují na našem trhu i v podobě tzv. předplaceného pojistného, kdy je složena na účet životního pojištění určitá částka a z výnosů je potom hrazeno pojistné.
Výluky
Pro životní pojištění existují podmínky, při kterých pojištění nekryje riziko úmrtí. Zpravidla jde o sebevraždu (většinou například do dvou let od uzavření pojištění), válku a terorismus.
Zhodnocení
Nejvýhodnější formou životního pojištění se jeví kapitálové a důchodové životní pojištění, která ale nabízejí podobné výnosy jako například investice do penzijních fondů. Odlišností životního pojištění je jeho ukončení při úmrtí klienta, kdy není nutné převzít závazky související s placením pojistného atd.
Investiční životní pojištění nabízí teoreticky větší výnosy než kapitálové (resp. důchodové) životní pojištění, ale klientovi není garantována návratnost nebo je garantována návrat zhruba v rozsahu inflace.