Broken windows

Celý týden se střídavě školím a odbíhám ke své normální práci. Hrubě přetahuji pracovní dobu. Od úterního rána se nám totiž všechno sype. Mlejnserver, proxyserver, linka do Internetu doma i v práci, přetížené webservery, průšvih kam se podíváš. Věci, které fungovaly, najednou nefungují, všichni lítají jako splašení. Náš kyborg nevraždí pohledem jenom proto, že vraždí pozvednutým obočím aniž by odtrhl oči od monitoru. Místo budíku už spolehlivě používám telefonáty z práce a trpělivě čekám, která služba se bude poroučet jako další. Jsem v pohotovosti, nervy napjaté k prasknutí.

Vypadá to dramaticky, co? Není to ale tak zlé, všechno nakonec zvládáme, ale pracovní dobu máme stejně poněkud delší (asi o polovinu) než obvykle. Sdružení důchodců, jejichž éra je už dávno zapomenuta (a ti, kteří nezapomněli se o to usilovně snaží) nastal čas vydělávat, konečně prolobovalo svou vyhlášku. A tak připravujeme změny v kdejakém systému. Autorské odměny jsou prostě hitem letošní předvánoční sezony. Těšte se, jedno prázdné DVD medium vás bude stát jen o polovinu víc a Petr Dynamit s Daliborem Hurikánem se vám budou hlasitě smát. Franta si bude ostopéro mnout ruce, takže snad nebude mít čas udělat dalšího Sagyho. Ale přejme jim to, ne? Vždyť tvrdě dřeli celý život a neměli kvůli tomu čas ani pořádně žít. Ehm.

Mimochodem, obdivuji už dlouho logiku, která říká, že když si koupím Blu-ray mechaniku, určitě ji používám k přehrávání pochybně získaného autorsky chráněného díla a koupím-li si tiskárnu, budu na ní tisknout nejnovější knihy, které jsem nelegálně získal čert ví kde.

Stejná logika říká, že čím rychlejší a kvalitnější mám tiskárnu, tím větší bych měl platit poplatek (u tiskáren se stanovuje procentuálním podílem z ceny), ale zajímavé je, že u DVD vypalovačky se tento poplatek nezvyšuje s násobkem rychlosti jakou jsem schopen okopírovat autorsky chráněné médium. Ovšem u pevných disků už tomu tak je. Čím větší disk, tím větší poplatek.

Když nahlédneme pod pokličku hříchu, za který se tady vymáhají brutální poplatky, je čas podívat se do dalších odvětví. Tak například prostituce. Je za hranicí zákona (především kvůli únikům na dani z příjmů), ale státem tolerovaná. Zvláštní je, že muži neplatí žádné poplatky státu, protože si mohou užívat s prostitutkami. Doporučoval bych měření penisů a poplatky zvyšovat podle naměřené délky.

Podle stejné logiky by měly ženy platit všem občanům státu (progresivně podle velikosti podprsenky například), protože se prostitutkami mohou stát a tím stát připravit o pořádný ranec. Logika ochranných autorských svazů tomu není až tak vzdálená, jen by se peníze rozdělovaly zpět prostřednictvím pochybně spravovaných daní nikoli prostřednictvím pofidérních svazů a prapodivných sdružení.

Těžím z víkendů. Ty si poslední dobou užívám jako nikdy. Mám se prostě božsky a je to na mně doufám znát. Minimálně jsem trpělivější, než jsem býval, ale taky jsem si všiml, že mám tendenci dávat lidem bezhlavě životní rady. Přímo srším obecně platnými poučkami, místo abych se šel vycpat. Taková hloupost, OMG, kdo o to stojí? Správně, nikdo. Takže sorry lidi, už to vim, stačilo mi to říct jednou.

Nyní se dostáváme k tomu, proč jsem vlastně dneska tady. Jak říká klasik:

And Now For Something Completely Different!

Přišel jsem domů kolem deváté a naložil se do vany s vodou horkou tak, že by do ní nikdo normální nestrčil ani dva prstíčky. Sotva jsem vylezl a lehce se přioděl, zaslechl jsem nervózní bušení na dveře. Nebylo to žadné ťukí ťukí, ehm, že jsem tak smělý, je tam někdo? Bylo to pořádně hlasité bouchání slyšte, slyšte, ale hlavně koukejte otevřít a to hned, že kdybych otálel, dveře by snad vpadly bez pozvání i s kamarádem rámem do útrob mého skromného útočiště.

Čekal jsem leccos. Jednotku rychlého nasazení, obra Koloděje, Čtyři v tanku i s jejich němým nohsledem, rozlícené věřitele majitelů bytu i komanda smrti. Svalovci s olbřímím beranidlem by mě nepřekvapili ani zbla. To se podařilo sousedovi. Tedy, pánovi, kterého jsem dosud nikdy neviděl. Měli jsme po dva dlouhé roky štěstí se míjet a já si jen tipoval, že dosud žije, protože jsem u něj občas z ulice zahlédl světélko.

To jsem rád, že jste doma. Konečně!” povídá soused.
“Ehm?” na to já.
“Víte, potřeboval bych si od vás rozbít okno,” uzemnil mě okamžitě pán s šedivým plnovousem.
“WTF?”
“Někdo mi strčil něco do zámku, tak bych si od vás rozbil okno a přelezl přes balkón,” vysvětlil šedesátník, když uviděl můj nefalšovaný úžas.

Vpustil jsem muže dovnitř. Než jsem se ho stačil zeptat, zda nebude lepší, když polezu na ten jeho balkon já — přeci jen jsme ve čtvrtém patře — bez meškání se vrhl ke dveřím do ulice, vylezl ven a hbitě přeskočil zídku mezi svým a mým balkonem. Ranou svazkem klíčů vysklil úzké okno na svůj záchod a vmístil se tam. Potom vystrčil zevnitř ruku, zamával a popřál mi dobrou noc. No, co vám budu povidat, ještě před chvilkou jsem nevěřícně zíral na otvor, ve kterém záhy zmizel.

Jedna myšlenka k “Broken windows

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..