Moderní formy lhostejnosti

Dneska jsem si ve vlaku všiml zvláštní změny, která se musela stát během poměrně krátké chvíle (řekněme pár měsíců). Všude jsou neznačkové notebooky, lidi mladší 40 let mají špunty v uších, empétrojky si razí cestu skrz jejich mozky z jedné strany na druhou, nikdo si ničeho nevšímá. A kromě toho ta děsná spousta krve na špinavé podlaze. Aha, pardon, to bylo v metru o kousek později.

Chlapík ležel ve vestibulu na Vltavské, celkem slušně krvácel z rozbité hlavy, hýbal se, ale nemohl vstát. Kaluž krve pomalu zasychala, davy lidí chodily kolem, značná část z nich měla v uších špunty, nikdo si toho pána nevšiml. Nikdo nezavolal na žádnou k tomu určenou linku, každý má svůj vlastní svět, ve svém mozku vymytém empétrojkami. Brutální chladná lhostejnost, která by se skoro dala porcovat do lahviček a prodávat na kila. Třeba armádě, která by ji dávkovala vojákům chystajícím se na nějaký pořádný masakr neviňátek.

Je to samozřejmě laciné, ale nabízí se to. Ta souvislost mezi všudypřítomnou osobní technikou a lhostejností k okolí. Nevím, jestli třeba nejsem z nějaké divné generace, ale přijde mi naprosto samozřejmé poskytnout nejnutnější pomoc, zavolat tísňovou linku a počkat do příjezdu sanitky. Jestli jsem třeba do té chvíle spěchal, tak prostě zastavím. Ve chvíli kdy vidím tolik krve se prostě mění moje priority. Je mi úplně jedno, jestli ten člověk spadl, protože byl opilý nebo proto, že měl třeba mozkovou mrtvici. Ale prostě neumím nechat ho jen tak ležet, jít dál a vychutnávat si empétrojky.

Jsem v dnešním světě nenormální já nebo ostatní?

3 myšlenky k “Moderní formy lhostejnosti

  1. tak toto je sila. ale ano, stava sa to a dnes je takyto pristup ludi bezny. mozno by v tych mptrojkach mali nejako podprahovo zniet alebo bezat, ci ako sa to povie, nejake instrukcie, ktore by nam v hlavam zapli kontrolku: pozor, pozor, bud zasa clovek!

  2. Ono to není jen o těch empétrojkách, které jsem si vzal jako účelový příklad. Je to asi hlavně o tom, že generace lidí, které prošly kolem krvácejícího muže, jsou zvyklé starat se jen o to svoje.

    Ale Tvůj nápad není zase tak špatný, protože ty generace se odněkud musí dozvědět, že když se budou starat jen o to svoje, tak tam příště může ležet jejich otec nebo třeba syn. A oni jen projdou bez povšimnutí kolem.

  3. Jestli ono to není tím že svět již není normální. 🙁

    Takhle se pomalu bojím pustit někam svoji těhotnou přítelkyni nebo nedejbože pak s dítětem, protože jsem si stoprocentně jistý, že by jí nikdo nepomohl kdyby se něco stalo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..