Nostalgická

Šel jsem spát ve tři a probudil se v jedenáct. Můj den odstartoval přátelsko-pracovním obědem. Dobrým obědem s dobrým přítelem. Po obědě a víceméně obchodní konverzaci jsem odvezl kamaráda na jinou pracovní schůzku (sobota je nejlepší čas na velký kus pořádné práce) a sedl k pécéčku.

Napsal jsem nějaké e‑maily, odpověděl na komentáře, a uprostřed následné snahy dokončit včerejší úklid na disku mě přepadla nostalgická nálada. Narazil jsem totiž na tři roky staré fotky.

Díval jsem se na sebe s vlasy delšími o půl metru, na miminko, které v té době přecházelo mezi ultrarychlým lezením a vratkou chůzí, na mladistvě vyhlížejícího bráchu i ostatní a bylo mi smutno, protože už to dávno není pravda. Leontýna už je veliká holka, já vlastně od té doby nepřetržitě makám, studuju a žiju tak rychle, že jsem ani nepostřehl jak to všechno strašně utíká. Žiju sám, mám stejné oblečení, stejné auto, skoro stejnou práci, jen lidi kolem se mění. I kdybych nezačínal nic nového, bude mi v nejlepším případě čtyřicet než dokončím všechny ty rozdělané projekty …

Dopadlo to tak, že jsem si pustil pekelně nahlas (s opakováním furt dokola) vegetariánskou Something In The Way a ponořil se znovu do té hromady rozdělané práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..