HLA DGX A

Software psaný jednotlivcem je téměř živá bytost. A jako takový se mění — mnohdy zdánlivě bez příčiny.

Spoustu věcí člověk nenapíše na první pokus tak, aby na nich jeho oči zálibně spočinuly i o pár týdnů později. Pokud čtete vlastní kód manželce místo předehry (jako my všichni), změny jsou prostě nevyhnutelné, protože u špatného kódu by ji mohla rozbolet hlava, což jistě nechcete riskovat.

Pokud tedy považujete svůj software za umělecké dílo (jako my všichni), budete ho pilovat a ladit a zlepšovat a testovat a upravovat, až bude ve vašich očích naprosto dokonalý. Jinými slovy, až se nebudete bát ho přečíst dychtivé manželce.

Tedy, jednoho dne ho stejně vydáte, tak jako třeba malíř poprvé vystaví svůj obraz pohledům kritiků.

Když on potom náhle zjistí, že jeho Madona krapítek šilhá, těžko se mu bude vydávat bugfix. A když ho vydá, bude to pravděpodobně nový obraz. Pokud jde o open source projekt, který už někdo používá (resp. pravidelně čte své manželce svůj kód, který je závislý na tom vašem) a bude mu vadit drobná dopředná nekompatibita staré verze, protože manželka by se mohla při čtení v kódu ztratit (= software by tedy v pravém smyslu slova nefungoval), může si přece napsat kompatibilizer nebo používat starou verzi. To přece není práce pro umělce, který dává projektu cíl, řád, hlavní obsah a určuje formu.

Těmi několika prakticky zbytečnými odstavci slovní onanie chci vlastně říct, že bych se přiklonil ke zpětně nekompatibilnímu, ale finálně elegantnějšímu řešení a mohl jsem jen napsat HLA DGX A.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..