Svatební oznámení

Vzal se jsem si krásku z východu. Někteří z vás u toho byli, což bylo skvělé, někteří si čas nenašli, což doženeme při nejbližší příležitosti. Každopádně to byl báječný den. Nikdy bych nečekal, že se mi bude vlastní svatba tak líbit. Rozhodně ne ještě před rokem, kdy jsem si myslel, že ženit se budu až tak v padesáti. A teď trošku nudných detailů.

Svatbu jsme připravovali několik měsíců. Prakticky vzato od března, i když nejintenzivnější byl, jako v každém projektu, ten poslední týden. Během toho času jsme měli možnost pochopit, že když se berou dva lidi, kde každý je z jiné země, je k tomu potřeba velmi tvrdá úřednická práce. Ale paní na matrice byla excelentní, vyšla nám téměř ve všem maximálně vstříc a její výkon nám umožnil vzít se nakonec v zámeckém parku. Pod stromem, který je starší než celá moderní úředničina. Jeden by si u toho snad i uvědomoval pomíjivost věcí zbytečných a trvalost věcí důležitých, nebýt toho, že mohl nechat oči na nevěstě.

Obřad byl skvělý. Dokonce i počasí se včas umoudřilo a bylo nakonec nádherně slunečno, přestože ještě v osm ráno se zdálo, že asi nikdy nepřestane pršet a mraky byly úplně všude.

O zábavu davu se hned na úvod postaral můj otec, který přišel na poslední chvíli, aby nás v parku mohl potom dalších dvacet minut hledat. Proto mám i pár skvělých fotek, na kterých držím těsně před obřadem mobilní telefon. Zatímco všichni čekali a já se víceméně marně snažil popisovat další a další orientační body, moje máma dávala k lepšímu peprné hlášky na téma proč jsem si toho člověka vybrala za prvního manžela a vydržela s ním těch patnáct let.

O hledání otce se postaral můj nejmladší brácha skvělým sportovním výkonem. Vlastně to byl ten den jediný sportovní výkon, který jsme měli možnost sledovat, ale to mu neubírá na důležitosti.

Na samotném obřadu, který byl příjemně krátký, byli všichni veselí, ale nejvíc se bavila asi Leontýna. Nastrojená v růžových šatičkách stála vedle mě a dokonce dostala i prstýnek, aby nemusela závidět nevěstě.

Paní fotografka byla naprosto profesionální. Nenucená, neviditelná, přirozená. Myslím, že měla z té open air události také docela radost a to se asi také podepsalo na celkově rozesmáté atmosféře fotek. I na druhý a třetí pohled jsem nad nimi musel užasnout, protože jsou skvěle barevně vyladěné a obzvlášť sólo fotky Leontýny v trávě jsou prostě dokonalé.

Následný oběd proběhl hladce. Dort byl fascinující a tři svatební figurky si získaly zaslouženě obdiv všech přítomných. Elegantní ženich s oranžovými vlasy, veselá nevěsta s bříškem a dítě s korunkou byli prostě skvělí. Nevěsta je ručně vyráběla několik týdnů předem a nakonec je i sama malovala a odhalila tak svůj další talent.

Večerní zábavu s grilováním prasňátka jsme uťali asi ve dvě, kdy už nezůstal (kromě nevěsty a bráchovy ženy) prakticky nikdo, kdo by ještě mohl dostatečně souvisle mluvit.

Přestože moje žena říká, že už se nikdy vdávat nechce, protože by už nechtěla prožít znovu všechno to organizování a s tím spojený stres, tak já taky nechci. Ovšem já proto, že lepší už to snad ani být nemohlo a bylo by opravdu těžké to překonat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..