The Constant Gardener

Sick Child, South Africa, 1997 (Courtesy of National Geographic Society)Je to zvláštní, jak na mě působí filmy z černého kontinentu. Když jsem se díval na tento a metr vedle mě spala moje žena, metr za mnou můj syn … Pokud jste ten film viděli, věřím, že chápete o čem mluvím.

Nevím, jestli mám doufat, že shoda s konkrétními událostmi ve zmíněném filmu je čistě náhodná. Sebezáchovná část mozku mi říká, že bych měl věřit raději tomu, že se zmíněné události nikdy nestaly a realita je daleko od toho, co jsem viděl na plátně. Naneštěstí je tu sebedestruktivní část, která pochybuje.

Nedávno jsem tady psal v komentářích o tom, jak je pohodlné pracovat pro farmaceutické firmy. Teď si nejsem jistý, jestli bych ještě někdy chtěl. Představuji si jak usínám vedle své ženy každou noc a sebezáchovná část mého mozku si říká, že třeba zrovna ta firma, pro kterou dělám, je na straně dobra. A ta sebedestruktivní se snaží položit na misku vah pohodlí našich životů a krutost k životům jiných. Tisíce kilometrů ode mě.

Ale ponechme stranou farmaceutické firmy. Co firma, pro kterou dělám teď? Na podložce od myši jsou napsáné zásady dobra a každý zaměstnanec by je měl ctít. Sebezáchovná část mi říká, že by je určitě management nerozdával, kdyby stejné zásady sám nectil. A ta sebedestruktivní, která má představivost ve vysokém rozlišení? Představuje si nadnárodní management při podpisu kontraktu na dodávky nějaké farmaceutické firmě …

Prakticky cokoliv, co uděláme tady, v takzvaném civilizovaném světě, znamená ztráty na životech. Na životech, které jsou nám cizí, vzdálené tisíce kilometrů.

My to samozřejmě neřešíme. Média nás – pomocí denní porce krve a nesmyslného násilí – naučila ignorovat podobná dramata, která se odehrávají pod hranicí bídy. Moc dobře víme, že jakmile to začneme řešit, přiznáváme svůj podíl na vině. A ruku na srdce, kdo z vás má odvahu usínat s pocitem, že má ruce od krve?

5 myšlenek k “The Constant Gardener

  1. Nazdárek Ondro!

    Víš, že jsem si na Tebe při této příležitosti vzpomněl, když jsem to dopsal? Tušil jsem, že se to neobejde bez Tvého komentáře.

    Samozřejmě úplně naivní nejsem, ale že bych měl tušení úplně o všem, to taky nemám. Občas mě prostě něco zaskočí a vyvolá myšlenku na téma: Jak daleko to asi sahá? Dneska (uznávám, že na svůj věk trochu pozdě) jsem dospěl k poznání, že se to vlastně dotýká úplně každého a v podstatě každé naší činnosti.

    Otázkou je, jestli se to dá změnit nebo jestli s tím vědomím prostě musíme žít. Když bych měl dát veškerou svou krásnou naivitu stranou, asi bych rychle přišel na to, že změna není možná. Došlo by mi, že za každou pozitivní změnu přijde jedna negativní. Jednak proto, aby byla zachována rovnováha sil a druhak taky proto, že když jednoho gaunera odstraníš, z fronty na jeho místo se prostě vyloupne někdo jiný a další dva doplní řadu čekatelů.

    Problém teda je, že bych si chtěl část té naivity zachovat a neexistuje cesta jak z toho ven. Viz. třeba moje pneumatiky (nevím, na čem jezdím, ale souhlasím, že je to principiálně jedno).

    Kvízová otázka je záludná. Mám za to, že oficiálně to byla jedna z velkých událostí roku 1994, ale neoficiálně … je politika apartheidu uplatňována stále a počet obětí je ročně jen v JAR minimálně v tisících.

  2. Vidíš, ve svém tušení jsi se nespletl :).

    Nikdy není pozdě. Na tyto stavy docela pomáhá nebýt lhostejný a o věci se zajímat a občas taky něco udělat pro to, aby svět nebylo tak hrozné místo, jakým je.

    Já si myslím, že člověk nesmí být fatalista a musí žít s tím, že se to změnit dá. Dnešní společnost je v krizi (i když to tak možná nevypadá) a kdo ví, co bude až tu krizi překoná.

    Lidi jako je Giddens, Chomsky a další nějaký vliv mají.

    Jeden link na závěr: http://en.wikipedia.org/wiki/Third_way_%28centrism%29

    Ad J.A.R.… jojo, neměl jsem teď sice na mysli současný stav, ale jenom ten fakt, že v zemi, kde vládne *bílý bohatý muž* mohla být takový politika uplaťnována tak dlouho…

    nebo volební právo žen… taky docela novinka v některých západních *civilizovaných* zemích…

    blbé je, že čím víc toho víš, tím víc máš pocit, jak moc je to všechno v ‑censored-

    BTW: ta tvoje captcha je šílená…

  3. Ať už tomu říkáš Třetí cesta nebo jinak, jde podle mě o zachování zdravého rozumu na úkor dodržování principu politické orientace. To mi přijde ale off topic.

    Faktem je, že třeba já ani neumím žít s tím, že se to změnit nedá. Chci si trochu té naivity zachovat, abych si nemusel jít do hypermarketu koupit novou vlastní osobnost.

  4. Vlastně ještě jedna věc. Každá společnost je v každém okamžiku svým způsobem v krizi. Ta včerejší, dnešní, i zítřejší. Vždy to tak vnímáš, pokud jsi uvnitř a zajímáš se alespoň trochu o dění kolem sebe. Vždy se totiž najdou jednotlivci, kteří rozvlní klidnou hladinu. Vždy existuje něco, co se dá nazvat společenskou krizí. Ale o sto let později už to nikomu tak závažné nepřijde. Takže — přestože souhlasím s hodnocením stavu — tento fenomén bych nepřeceňoval.

    Mimochodem, nepřijde Ti zvláštní, že si zrovna třeba my dva dopisujeme v komentářích, když jsme se půl roku neviděli a můžeme zajít třeba do čajovny, až budu zrovna v Praze (což je shodou okolností třeba dnes)?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..