Krizové řízení vs. populismus

Co jsem začal rozum brát, chápu státy jako firmy. Sice větší než obvyklé firmy z okolí (i když Česká republika je prcek co do výkonu ve srovnání třeba s koncernem Volkswagen), ale pořád se tak na ně lze podle mě dívat.

Vrcholné politiky v souladu s tím chápu jako top management těchto firem. Stejně tak občany beru jako zaměstnance, ale zároveň i jako podílníky (každý má jednu virtuální akcii jakmile získá právo volit). Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že na každý rozdíl, který se jeví mezi státem a firmou na první pohled, lze najít po drobnějším zkoumání paralelu a věci do sebe zapadnou. Ne nadarmo jsou úspěšní manažeři v mnoha případech skvělými politiky a naopak.

Existují samozřejmě rozdíly mezi státem a firmou, které paralely nemají. Například výkonová motivace běžného zaměstnance je asi v průměru jiná než motivace občana a tak dále. Nicméně pro naše následující srovnání si dovolím tyto rozdíly zanedbat. Možná přijdeme společně v diskusi na to, že jsem zanedbávat neměl, ale člověk se pořád učí.

A teď k aktuálnímu tématu, kterým je (již lehce vyčpělá) takzvaná ekonomická krize.

Prezident dnes řekl, že politici krizi zhoršují. A já si dovolím se pod tento výrok nejen podepsat (pokud tedy přiznáme, že krize skutečně existuje a nejedná se jen o přirozený vývoj věcí, aplikaci samočistících schopností různých trhů a podobně), ale přidám k tomu úvahu založenou na výše popsané paralele mezi firmami a státy.

Pokud firma vstupuje do krize, manažeři o tom zpravidla vědí dříve než okolní média a připraví strategii na její překonání. Bavíme-li se o kvalitních manažerech, tato strategie musí být velmi robustní, často s přesahem několika let po překonání krize a nezřídka je speciálně odsouhlasena také akcionáři na valných hromadách. Kvalitu manažerů ukazuje až do překonání krize také fakt, že dokáží ve spolupráci se zaměstnanci strategii dodržovat a korekce této strategie jsou po dobu krize jen mírné. Jinými slovy, to na čem se všichni dohodnou (v lepším případě ještě dříve než krize vypukne a firmu rozloží), toho se drží, protože je jim jasné, že jedině společným úsilím napřeným k vytčenému cíli se jim může podařit přežít krizi a vytěžit z ní maximum do budoucna (ano i to je možné).

Politici, kteří se prezentují na světové scéně jako připravení ovšem dělají především opatření populistická. Alespoň mezi tato opatření počítám pumpování peněz do soukromého sektoru. Je to jako kdybyste měli koncern, u něhož jsou některé divize na odpis. Negenerují zisk a vyčerpávají fungující zbytek firmy, doslova na firmě parazitují. A představte si, že byste teď jako megaředitel přišli a řekli svým akcionářům: Tak podívejte, holky a kluci, v téhle divizi máme všichni určitě pár kamarádů, takže letos nebudeme vyplácet dividendy, ale tihle kamarádi budou mít co jíst. Pokud je bude firma dotovat, za dva roky zrušíme pár jiných divizí (kde není tolik kamarádů) a za pět let firmu zavřeme úplně, protože bude totálně vyždímaná. Berete to? Co myslíte, že by na to řekl takový akcionář? Co myslíte, že si řeknou zaměstnanci v jiných divizích? Budou mít chuť s Vámi dál pokračovat na sebedestrukci, pokud to bude znamenat, že se pár kamarádů ještě pár let nají aniž by byl za nimi vidět výsledek, ze kterého byste měli něco také vy?

Pokračování příště …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..