Moje kamarádka napsala prazvláštní stesk o tom, kterak žádný chlap neví, co chce. A když ví, tak to neřekne, atd. Správně to nazvala Nič neriešiaca úvaha o mužoch. A já přicházím jako vždy nezván, abych se podělil o své nevyžádané, velmi nekonkrétní a všem dospělým známé obecné postřehy.

Jsem čerstvý třicátník, ale už dávno vím, co přesně chci. Protože to moc moc chci, nebojím se to říct a neváhám vložit vlastní úsilí, tak to taky dostávám.

Po krůčcích se v množném čísle (v našem případě stále množnějším a množnějším) blížíme stavu kolosální blaženosti, užíváme si vítr v plachtách a náležitě si vážíme jeden druhého i všeho, co už jsme vytvořili. Nelpíme na hmotě, víme co je podstatné, máme jasný směr a sledujeme časomíru, abychom věděli, za kolik jsme dali poslední kolo. Občas se necháváme unášet, ztrácíme kontrolu, oddáváme se pocitům noci. Jářku, tohle celé je nejlepší část mého dosavadního života, co si budeme vykládat. 🙂

Jednou z podstatných bodů na této skvělé části mého života se stalo vyučování mých dětí podobnému přístupu, jaký má jejich tatínek a maminka. Vím, že je to běh na 20 a více roků, ale během let jsem poznal nepřeberné množství způsobů jak to — s prominutím — posrat a rozhodně nechci, aby se to podařilo jim. Chci jim umožnit déle si užívat dosaženého.

Ten cenově nejdostupnější způsob je říct druhému, že nevím,co vlastně chci. Ať už se to zabalí do jakýchkoli keců, pořád je to totéž. Dospělý chlap totiž musí vědět, co chce. Jako dítě měl sny, a když dospíval, ze snů se staly cíle. Osobní, profesní, duchovní, jaké je jen libo.

Dospělý chlap to musí vědět velmi přesně a musí vědět, z čeho je a z čeho naopak není ochotný slevit. Musí znát hranice svých cílů a musí se pokoušet překonat své vlastní hranice, protože ty dohromady definují to kým vlastně je. Musí růst správným směrem, aby mohl nést kvalitní plody. U žen je toto přirovnání pochopitelně hmatatelnější. 😉

Pokud třicátník neví, co chce, pak promarnil třetinu života. Můžete si říkat, že na to možná časem přijde a můžete se s ním pokusit o vztah plný lásky a porozumění. Určitě jste ale slyšeli od rodičů, že to dost možná bude ztráta nejlepších let v životě. Pokud ne, říkám to teď tady já. Svět mužů — ať se Vám to líbí nebo ne — se dělí na opravdové dospělé chlapy a malé chlapce v různých stadiích puberty.

Ty první zpravidla nepoznáte podle vnějších atributů jako vystřižených z lifestyleových časopisů ani podle sladkých řečí na prvním, druhém, x‑tém rande. Opravdového dospělého chlapa poznáte podle toho, že na rovinu řekne, co chce a jak toho chce dosáhnout. A klidně to udělá na prvním rande, když v tom bude vidět smysl. Nebojí se toho, protože pochopil podstatu omezeného času. Opravdový chlap nebude svůj čas ztrácet, protože ho potřebuje věnovat svým cílům. Opravdoví chlapi umějí říct ano i ne, prověřím, zjistím, zařídím, dokážu. Protože žádný učený z nebe nespadl, občas taky uslyšíte nevím. Ale nikdy, opravdu nikdy, se jejich nevím nebude týkat toho, co chtějí.

Ty druhé poznáte snadno. Nekompromisní vylučovací metodou. Další prosím!