Platíme si za ochranu

Možná se někomu bude zdát, že platit si ochranu bylo běžné v USA po italské přistěhovalecké vlně. Občané, zpravidla podnikatelé, platili mafii, aby se jim nestala nějaká ošklivá nehoda. Kdyby nezaplatili, stálo by je to nejdřív hromadu peněz (zpravidla za opravy), nakonec by museli podnikání zavřít a mohli by si gratulovat, pokud by se nikomu nic nestalo. A přesně tak to funguje i dnes.

Dnes si platíme za ochranu mafii, kterou přímo volíme. Naším hlasem rozhodujeme každý rok o tom, kdo má nárok na větší díl koláče. Komu budeme živit přednostně před vlastní rodinou.  Nerad používám takové hyperboly a obecně jen velmi zřídka označuji někoho mafiánem, ovšem tady přirovnání sedí. Byť se nejedná o sicilskou rodinu třicátých let a nejmenuje se to kolem Chicago, ale třeba Pičín, Kozomín, Řitka, …

O čem to vlastně mluvím?

Výběrová řízení

Takové výběrové řízení je báječná věc. Původním smyslem je dosáhnout nejnižší ceny (platebních a dodacích podmínek) a nejvyšší kvality (závazků dodavatele) poptávaného zboží či služby, tedy o nejlepší poměr výkon/cena za předpokladu minimalizace nároků na stranu objednatele.

To v České republice možné vůbec není. U nás se stává, že je losováním vybrána předem dohodnutá firma. Nebo je vyhlášené výběrové řízení takovým způsobem, že se do něj přihlásí jen jediná firma. A to jsou jen ty nejprůhlednější triky.

Dalším populárním trikem je dohoda tří firem, kdy dvě se přihlásí s cenami závratně vysokými a třetí s cenou o málo nižší vyhrává. Následně rozdělí procenta z objemu (zisku) dvěma stínovým konkurentům. Firmy, které nebyly součástí dohody a náhodou se do řízení přihlásily, dostanou také svůj díl. Za odstoupení, za mlčení, co já vím.

A existuje hromada dalších, neméně populárních, triků jak výběrové řízení sestavit, prosadit, nechat vyhrát spřátelenou firmu a rozdělit si mezi sebou peníze daňových poplatníků.

Občas se ovšem najde bonzák a pravda vyjde najevo. A tady se dostáváme k zábavnější části.

Placení za ochranu

Abychom jako voliči zabránili podobným nešvarům vedoucím k plýtvání našimi prostředky, pověřujeme své zástupce sestavováním nezávislých komisí, dalších nezávislých orgánů, které budou bdít nad výběrovými řízení tu ve zdravotnictví, tuhle zas v armádě a jindy třeba ve školství. Prakticky těmto lidem tedy platíme za ochranu. Zpravidla zbytečně.

Účet za zmanipulovaná výběrová řízení posledních 20 let je odhadován na jeden bilion (tisíc miliard, chcete-li) českých korun v dnešních cenách. Že si to neumíte představit? Tak tedy úplně jednoduše: Jeden bilion Kč je částka, která by všem občanům tohoto státu zajistila jeden rok, po který nebudou muset platit žádné daně. Ani z příjmů, chlastu a cigaret, příspěvky nezaměstnaným, zdravotní pojištění, atd. Jednoduše byste po celý rok neposlali státu ani korunu a on by pořád báječně fungoval dál. Zajišťoval bezplatného lékaře, školku pro děti, dávky sociálně potřebným. A jako bonus … armáda úředníků zabývající se výběrem daní a souvisejícími činnostmi, by za ten rok jistě byla dosáhnout významných úspěchů v jakékoli další oblasti (například zjednodušení administrativy).

Tento bilion korun (osobně se domnívám, že odhady jsou podhodnocené) si mezi sebe rozdělili lidé, kterým dobrovolně platíme za ochranu. Vaši zástupci v parlamentu, různých komisích a dalších orgánech. Mají se třeba lépe než leckdo jiný, ale to jim nemusíte závidět. Protože oni nás chrání dnem i nocí.

Těžká role, řeknete si určitě. Takový ochránce, to musí být charakter. Morálně poskvrněn kráčí dnem i nocí tam, kde je potřeba cokoli zmanipulovat a rafinovaně zamést. Místo oběda losuje. Místo večeře hodnotí. Místo spánku bojuje za zlepšení svého vlastního profitu, který mu zaplatíme ze svých kapes. Ano, nemají to naši ochránci lehké.

Pokrok a sladká odměna

Ochránce je potřeba občas výjimečně odměnit, abychom je motivovali ke zlepšování jejich schopností. Je potřeba rozvíjet informační systémy, které jim pomohou nás chránit. Ochránci musí dostávat rizikový příplatek, který bude alespoň částečně kompenzovat jejich újmu v případě odhalení. Určitě musí být ochránců víc, protože zatím stále ještě endemicky existují výběrová řízení, kterými nikdo nemanipuloval.

A taková jsou nejvíc podezřelá. Jejich organizátory je potřeba pranýřovat, nasazovat jim psí hlavy a očerňovat je v tisku. Jak je možné, že nedali vědět svým nejbližší ochráncům, že chystají takovou pěknou akci? Hrůza, měli by se stydět a chodit kanálama!

Pokrok je nezadržitelný. Půjde-li to dál stejným tempem, za chvilku budete všichni v komisích a jiných nezávislých orgánech chránit moje zájmy. Nejsem si ale jistý, jestli to všechno půjde dál táhnout z daní hrstky zbabělců, která se odmítá ušpinit. Nezbude než si půjčit, nasekat dluhy, zvýšit daně. No jo, ale zůstane ještě někdo, kdo bude ty daně ochoten a schopen platit?

2 myšlenky k “Platíme si za ochranu

  1. Ahoj Jirko,

    je to smutné, ale bohužel je tohle léty zavedená (a hodně propracovaná) praxe. Zajímal by mě tvůj názor, zda-li je vůbec možné provést jeho nápravu. Já se obávám že ne. A i kdyby se podařilo vymyslet systém jak, tak že nebude vůle pro jeho provedení.

    zdravím J.

    1. Ahoj Jakube,

      určitě je možné to změnit. Anonymizací uchazečů, anonymním výběrem profesionálních hodnotitelů, transparentním a nezávislým nastavením podmínek, zapojením lidí, jejichž peníze se utrácí. Automatizací kontrol, průběžným auditováním plnění a především elektronizací demokracie.

      Nicméně vůle bude chybět do doby, než se změní celospolečenské klima a orientace na hmotný úspěch bez nutnosti prokazovaní jeho legitimity.

      Užij si víkend!
      j,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.